- O zemském jádře toho víme méně, než jsme si mysleli
- Nová studie naznačuje, že ho obklopuje gigantická továrna na krystaly
Vědci možná konečně našli příčinu záhadné krystalické vrstvy, která obklopuje zemské jádro – je důsledkem vody z povrchu, která proniká do překvapivých hloubek a reaguje s kovovým srdcem naší planety.
Nepřehlédněte: Vybuchující „ďábelská“ kometa ztratila své ikonické rohy. Mění barvu na zelenou, hlásí překvapení vědci
V zemském plášti vzniká nová vrstva
V 90. letech dvacátého století objevili geologové tenkou vrstvu obklopující vnější jádro Země – vířící oceán tekutého kovu. Tato vrstva, nazvaná vrstva E neboli E’, se nachází v hloubce asi 2 900 kilometrů pod zemským povrchem a je tlustá více než 100 kilometrů.
Vědci dříve předpokládali, že vrstva E’ je pozůstatkem magmatu bohatého na železo. Jiné teorie předpokládaly, že vytekla z vnitřního jádra nebo se vytvořila během srážky Země s protoplanetou Theia, která zrodila Měsíc. Žádná z těchto teorií však nebyla nikdy všeobecně přijata.
V nové studii výzkumníci zjistili, že vrstva E’ byla pravděpodobně vytvořena vodou, která uniká ze zemského povrchu prostřednictvím subdukčních či klesajících tektonických desek a poté reaguje s kovovým povrchem vnějšího jádra.
Pokud mají vědci pravdu, znamená to, že ve vrstvě E’ vzniklo jako vedlejší produkt této reakce velké množství krystalů oxidu křemičitého, které se dostaly do pláště – mohutné vrstvy magmatu, která se nachází mezi vnějším jádrem a vnější zemskou kůrou.
Továrna na diamanty a krystaly
Experti provedli celou řadu laboratorních experimentů, aby napodobili, jak by voda mohla reagovat s vnějším jádrem pod silným tlakem a zjistili, že vodík z vody nahrazuje oxid křemičitý, který jej vytlačuje z kovu ve formě krystalů. Vrstva E’ je tedy pravděpodobně vrstvou vnějšího jádra bohatou na vodík a ochuzenou o oxid křemičitý, což je v rozporu s předchozími předpoklady.
Vědci se domnívají, že vrstvě E’ pravděpodobně trvalo více než miliardu let, než dosáhla své současné tloušťky, což znamená, že by mohla být starší než vnitřní jádro.
V září loňského roku stejný vědecký tým zjistil, že unikající voda by mohla reagovat s velkými zásobami uhlíku ve vnějším jádře a vytvářet gigantické továrny na diamanty v blízkosti hranice jádra a mantlu.
„Roky se věřilo, že výměna materiálu mezi zemským jádrem a pláštěm je malá,“ říká geolog z Arizonské státní univerzity Dan Shim. „Nová zjištění však ukazují na mnohem dynamičtější interakci mezi jádrem a pláštěm, což naznačuje značnou výměnu materiálu.“
Zdroj náhledové fotografie: vector_corp / Freepik, zdroj: Live Science