- S nejzákladnějším MacBookem jsem fungoval jeden rok.
- Jak je na tom akumulátor, jaký má počítač výkon, co mi vadí a proč si příště pořídím dražší konfiguraci?
Za 31 990 korun jsem si v březnu loňského roku pořídil MacBook M2, aby nahradil dosluhující MacBook M1. Ano M čipsety byly a stále jsou revolucí, která mě před třemi lety přiměla přejít na macOS z Windows. Ke své práci toho moc nepotřebuji, stručně se pokusím v pár bodech shrnout, na co svůj notebook používám.
- Nejdůležitější je pro mě psaní textu. To představuje zhruba 60 až 80 % mého pracovního času.
- Podstatné jsou pro mě i jednoduché úpravy fotek a obrázků v programu Pixelmator Pro.
- Okrajově stříhám video, skutečně jenom jednoduchý střih, nejčastěji ve Full HD.
- Ve volném čase sleduji seriály a filmy.
Nepřehlédněte: MacBook Air M3 v komplexní recenzi. Apple sliboval malý zázrak, dodržel slovo?
MacBook Air M2 má výkonu dost
Možná se pozastavujete nad tím, proč na nejlevnějším MacBooku s M2 procesorem stříhám video. Jen připomenu, že má konfigurace na něco takého primárně stavěná není. Osmijádrový procesor má sice výkonu dost, ale ne úplně dobře ho v náročných úlohách podporuje pouhých 8 GB operační paměti a solid-state disk o velikosti 256 GB.
Ano, střih videa skutečně zvládá lépe můj stolní herní stroj, ale jednou jsem potřeboval něco vyrenderovat v terénu, takže jsem si stáhnul program DaVinci Resolve a hle, ono to zase tak špatné nebylo. Nastříhal jsem, co bylo třeba, spustil renderování a přitom řešil další práci. Počítač vše zvládl bez problémů. Od té doby se toho již nebojím a když se mi nechce vstávat ke stolnímu PC, tak video stříhám na MacBooku. Na výsledek si však počkám o něco déle, to uznávám.
Co mi trochu vadí, tak to jsou úpravy velkých obrázků. Dost trvá, než je MacBook v Pixelmatoru Pro vůbec otevře; 48Mpx fotky z iPhonu 15 Pro Max mají klidně přes 100 MB. A to nehovořím o tom, když jich otevřu třeba dvanáct najednou. Pouhých 8 GB RAM se okamžitě zaplní a točící se barevné kolečko mi dává jasně najevo, že jsem laptopu naložil více než je zdrávo.
Jednou se mi dokonce povedlo takto celý MacBook naprosto odstavit, prostě odmítal přepínat aplikace, nereagoval. Následoval tvrdý reset a uvědomění si limitů hardwaru. Netušil jsem, že s fotkami na ně narazím dřív než s videem. A to jsem fotografie jen otevřel, do úprav jsem se vůbec nepouštěl.
Řešení? Fotit v nižším rozlišení (12 Mpx bohatě stačí) a když už otevřu více velkých fotek zároveň, tak to nepřehánět s jejich množstvím. Pakliže upravuji třeba jenom jednu fotku, vše je velmi rychlé, procesor nemá problém hrubým výkonem upočítat prakticky cokoliv. Jenom ho nesmí brzdit zaplněná operační paměť.
Na kancelářskou práci výkon bohatě stačí, stejně jako na surfování v prohlížeči. Jsem notorický zavírač karet, nenechávám si je, jako někteří jedinci, otevřené, když je nepotřebuji. Znám lidi, kterým otevřené karty v prohlížeči Safari slouží namísto záložek. Sám mám otevřených stránek najednou maximálně deset.
Jen 256GB disk? Stačí to?
Překvapivě mě příliš neomezuje relativně malý úložný prostor. Vyřešil jsem to externím diskem, který připojuji přes USB-C. Abych měl zajištěnou kompatibilitu s Windows, naformátoval jsem „exterňák“ do souborového systému exFAT. Další externí disk mám čistě na zálohy MacBooku. Jinak mám samozřejmě zaplacený iCloud (2 TB), kam ukládám vše potřebné a stahují se mi tam fotky, které pak nezabírají místo v počítači.
Investici jsem se nevyhnul
Vlastně jediným upgradem, který jsem MacBooku dopřál, byl lepší napájecí adaptér. V balení je základní s výkonem 30 W, já sem tam potřebuji nabíjet rychleji. Na některých novinářských akcích nemáte mnoho času, takže dobíjíte a u toho zároveň pracujete. 67W adaptér nabije baterii MacBooku znatelně rychleji. Neexperimentoval jsem a vzal originál od Applu, i když uznávám, že 1 350 korun je hodně.
Degradace baterie mě nemile překvapila
Dostáváme se k výdrži. Ta je excelentní a už s Airem M1 jsem měl trochu problém s tím, že jsem si při práci v terénu zbytečně snižoval jas displeje. Dojel jsem pak domů a akumulátor byl ještě třeba ze 70 % nabitý. S MacBokem Air M2 nemám problém strávit celý den kancelářskou prací čistě na energii z baterie.
Co se mi však hodně nelíbí, tak to je znatelné opotřebení. Po 206 cyklech jsem na 91 % kapacity akumulátoru. Pod 30 % úrovně baterie jsem se dostal snad jednou, ale ano, když mám notebook doma na stole, připojím ho na nabíječku a ta energii docucne do 100 %. Hodně by se mi líbila vychytávka, kterou dostaly iPhony. Tedy možnost si omezit nabíjení na úroveň 80 %. S tím bych byl schopen fungovat stejně jako doposud, ale opotřebení baterie by bylo znatelně nižší.
Docela mi to popravdě vadí, tempo opotřebení jsem čekal nižší a samozřejmě s každým procentem dolů klesá i prodejní cena (kterou však MacBooky mají tak jako tak docela solidní).
Teď už se příplatku nevyhnu
Dostáváme se do finále. Plánuji znovu upgrade, a to na MacBook Air M3. Jenže tentokrát už to nebude prostý základ, ale dopřeji si větší operační paměť. Dostávám se tím k největší bolesti laptopů od firmy Apple. Když si vystačíte se základem, máte fakt hodně výkonný a univerzální stroj. Jenže pokud potřebujete více výkonu, musíte si hodně, fakt hodně připlatit.
Mnou vybraná konfigurace bude za 37 990 korun. Základ je za 31 990 korun, plus k tomu dalších 8 GB RAM (celkem tedy 16 GB), což znamená šest tisíc korun navrch. Ano, je to šílené, když zvážíme, že se jedná o modul ve výrobní hodnotě do sta korun. Bohužel, takto to u jablíček chodí – kdo chce víc než základ, ten se prohne.
Zdroj náhledové fotografie: Matoo.Studio / Unsplash, zdroj: vlastní
Nedocetl jsem se, jakou chybu nemám rozhodně udělat?
To jsou rakety ! To by mi za to tedy nestálo, jen abych měl jablko.
Tak zásadní chyba je kupovat si M2, když mám M1 a z M2 na M3. Ten nárůst výkonu není tak obrovský. Takže zase článek o ničem. Jen o tom, jak je redaktor hlou…. a utrácí zbytečně peníze.
Mimochodem MacOS má funkci nabití do 80% apod.. stejně jako iOS, již více než dva roky (myslím) 🙂