- Umělé slunce vytvořené v Jižní Koreji se znovu překonalo
- Teplotu o hodnotě 100 milionů stupňů Celsia vyzařovalo déle než kdy předtím
Jihokorejské umělé slunce dosáhlo nového rekordu v termojaderné fúzi, když po dobu 48 sekund zahřálo plazmu na 100 milionů stupňů Celsia, píše server Live Science.
Nepřehlédněte: WhatsApp zavede tajný kód i na počítače a tablety. Chatování bude ještě bezpečnější
Umělé slunce nemusí být jen sen
Reaktor Korea Superconducting Tokamak Advanced Research (KSTAR) překonal předchozí světový rekord 31 sekund, který byl stanoven v září roku 2022. Tento průlom je malým, ale působivým krokem na dlouhé cestě ke zdroji neomezené čisté energie.
Vědci se snaží využít sílu jaderné fúze – procesu, při kterém hoří hvězdy – již více než 70 let. Slučováním atomů vodíku na helium za extrémně vysokých tlaků a teplot přeměňují takzvané hvězdy hlavní posloupnosti hmotu na světlo a teplo, čímž generují obrovské množství energie, aniž by produkovaly skleníkové plyny nebo dlouhodobý radioaktivní odpad.
Replikovat podmínky, které panují v srdcích hvězd, však není jednoduchý úkol. Nejběžnější konstrukce fúzních reaktorů, tokamak, funguje na principu přehřátí plazmatu (jednoho ze čtyř stavů hmoty, který se skládá z kladných iontů a záporně nabitých volných elektronů) a jeho uvěznění v komoře reaktoru ve tvaru koblihy se silným magnetickým polem.
Tokamak je cestou k čisté fúzní energii
Udržet zahřátou plazmu na místě dostatečně dlouho, aby mohlo dojít k jaderné fúzi, je však náročný proces. Sovětský vědec Natan Javlinskij navrhl první tokamak v roce 1958, ale nikomu se dosud nepodařilo vytvořit reaktor, který by byl schopen vydat více energie, než přijme.
Aby jihokorejští vědci prodloužili dobu hoření plazmatu oproti předchozímu rekordnímu pokusu, upravili některé aspekty konstrukce tokamaku, včetně nahrazení uhlíku wolframem, aby zlepšili účinnost divertorů, které odvádějí teplo a popel z reaktoru.
„Ve srovnání s předchozími divertory na bázi uhlíku vykazovaly wolframové divertory pouze 25% nárůst povrchové teploty při podobném tepelném zatížení. To přináší významné výhody pro operace s dlouhými pulzy s vysokým zahříváním,“ vysvětlil tým korejské Národní rady pro výzkum vědy a techniky (NST).
Zdroj náhledové fotografie: Korea Institute of Fusion Energy, zdroj: Interesting Engineering, Live Science, Eurekalert
Je to jen oblbování lidí. Ne že by to vědu neposunulo. Každé poznání je úspěch. Ale pokud platí pro tokamaky stejná fyzika jako pro slunce, bude se pouze soutěžit o to, kdo stlačí v malém prostoru víc vodíku a tím udrží fúzi déle. Na to, aby fúze přešla do stavu, že si vystačí sama se sebou, je potřeba vodíku jako pro hvězdu. Pak se musí počkat miliony let, až gravitace stlačí ten vodík natolik, že se zažehne. Fúze v tokamaku bude probíhat pouze tak dlouho, dokud má co fúzovat. Stejně jako v každé hvězdě. Tokamak vytvoří podmínky jako ve hvězdě. Ale aby fungoval stabilně, potřebuje neskutečně víc paliva. Stejný nesmysl je termín čistý zdroj nevyčerpatelné energie. Obzvlášť, když víme, že slunce jednou vyhoří, protože mu dojde palivo. Vodík!!! Takže fakticky to slunce dávno mají. Resp. mají jen druh minihvězdy, co okamžitě po vzplanutí vyhasne. Jen nemají dost vodíku k tomu, aby se fúze udržela. Upřímně- dřív se povede zažehnout fúzi v Jupiteru, než na Zemi vymyslí stabilní hvězdu.
Proto navrhuji vyřešit energetickou krizi klučením pařezů a jejich energetickým využitím. Nesčetněkrát moudřejší, jak nějaký tokamak :-))
A přesně jako ve scifi filmech dojde na větu hledáme novou planetu, protože se vzduch na té naší stal nedýchatelný. Není to dlouhodobě čistá energie. Likviduje se při ní životně důležitý prvek vodík a vzniká od určité míry nedýchatelné helium, které navíc nedokážeme ani teoreticky přeměnit zpátky na vodík. Z toho plyne, že v dostatečně dlouhém horizontu si tímto “čistým zdrojem” energie zničíme nevratně atmosféru naší planety… .