- Astronomové záhadnou oblast na Měsíci objevili náhodou
- Zjistili, že vyzařující skvrna s největší pravděpodobností obsahuje žulu
Pod kráterem na Měsíci byla objevena velká masa žuly, která pomalu uvolňuje teplo. Tohle není sci-fi, ale pozůstatky dávného vulkanismu. Na Měsíci se dříve vyskytovala lávová pole a erupce, ale astronomové ve skutečnosti nikdy nic podobného nenašli mimo Zemi, dokud se nepodívali, co se nachází pod krátery Compton a Belkovich na odvrácené straně Měsíce.
Nepřehlédněte: Za Neptunem se děje něco, co vědci nechápou. Objevili jsme právě 12 tajemných objektů?
Jedná se o objev, který by mohl potvrdit teorii velkého impaktu
Žula není mimo Zemi příliš běžná, takže její nález na Měsíci je velmi překvapivý. Na naší planetě vzniká utuhnutím magmatu. Tekuté magma se dere z hlubin Země na povrch různými cestami a cestou chladne. Ke vzniku žuly výrazně napomáhá přítomnost vody a desková tektonika.
„Tým vědců využil kombinaci dat z čínských a amerických lunárních orbitálních sond a objevil záhadnou hmotu vyzařující teplo pod povrchem, čímž identifikoval vulkanický proces, který na Měsíci dosud nebyl pozorován,“ píše server Nature, kde byla studie publikována.
„Pomocí aparátu pro detekci mikrovlnných vln – delších než infračervené – vyslaného na Měsíc čínskými orbitálními sondami Čchang-e 1 a 2 se nám podařilo zmapovat teplotu pod povrchem. Zjistili jsme, že mezi krátery Compton a Belkovich se nachází rudě zářící flek. Na mikrovlnných vlnových délkách naprosto září,“ uvedl vědec Matt Siegler z Planetary Science Institute.
„To znamená, že je horký, ne nutně na povrchu, jak by bylo vidět v infračerveném spektru, ale pod povrchem. Jediný způsob, jak to vysvětlit, je dodatečné teplo přicházející odněkud z hloubi měsíční kůry pod tímto objektem. Takže lokalita Compton-Belkovich pod sebou ukrývá velký zdroj tepla.“
Hmota na Měsíci vyzařuje teplo a pochází ze Země
Data ukazují dvacet kilometrů široký útvar bohatý na křemík, o kterém se vědci domnívají, že je kalderou této starobylé sopečné oblasti. Teplota je tam o 10 stupňů Celsia vyšší než v okolí, ale není to z magmatu pod povrchem – sopka byla naposledy aktivní před 3,5 miliardami let – ale z radioaktivních prvků, které uvízly v horninách.
„Tento tepelný tok interpretujeme jako výsledek působení žulového tělesa bohatého na radiogenní látky pod kalderou,“ říká Siegler. „Popravdě řečeno, byli jsme trochu zmateni, když jsme to objevili: Naštěstí je moje žena geochemička, takže s její pomocí jsme byli schopni dát dohromady pravděpodobnou geologickou příčinu této tepelné anomálie.“
Žula na Měsíci pravděpodobně pochází z naší planety. Do struktury naší přirozené družice se mohla uložit během svého formování poté, co se Země střetla s protoplanetou Theia, hypotetickou planetou velikosti Marsu, která měla do Země narazit asi před 4,5 miliardami let. Nejenže se při tomto nárazu zformovaly dvě masivní struktury, ale vytvořila se zřejmě i masivní oblaka plynu, magmatu, chemikálií a pevného materiálu, z něhož se postupně zformoval Měsíc.
Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: Nature, Live Science, IFLScience, Eurekalert
Teorie o nárazu cizího tělesa do planety Země jako hlavní příčina vzniku Měsíce je mylná. Dosud si většina astronomů vysvětlovala zrod Měsíce jako následek srážky tělesa velkého asi jako Mars s mladou Zemí. Podle této teorie kolize vyrvala z naší planety materiál, který se stal základem pro Měsíc. Z počítačové simulace ale vyplynulo, že by pak náš souputník měl být vytvořen především z materiálu impaktujícího tělesa, tedy z neznámé planety. Analýza měsíčních hornin, které dopravily na zem už výpravy Apollo, však prokázala, že Měsíc je složen převážně z pozemského materiálu. Podle geofyzika Shunʼichirō Karata je klíčové, že mladou protoplanetu Zemi ve věku asi 50 milionů roků po vzniku Slunce pokrývaly oceány horkého magmatu, zatímco těleso hypotetický impaktor narazivší do Země tvořil pravděpodobně tuhý materiál. Karato se svým týmem proto sestavil nový model, který s touto skutečností už počítal. Ukázalo se, že srážka zahřála magma na mnohem vyšší teplotu než tuhé dopadající těleso, přičemž tekuté magma – řečeno zjednodušeně – „vyšplouchlo“ na oběžnou dráhu kolem Země a vytvořilo zárodek Měsíce. Všichni však víme, že sopečná činnost není podmíněna nárazem jakéhokoliv tělesa. K tomu, aby “vyšplouchlo” dostatek materiálu z planety Země na její oběžnou dráhu, nikdy nebylo nárazu třeba, tedy nikoliv nárazu cizího tělesa! Stačí dostatečně silný signál a dynamo uvnitř Země se zas může točit docela jinak, zatímco nárazy hlavních toků magma samozřejmě více a více zahřívají uvnitř planety. Větší teplota a rozpínavost se samozřejmě musely a musí někde projevit. Otáčením toku vzniká dost silný podtlak. Je tak těžké uvěřit, že Země prostě vybuchla? A to i bez impaktu jakéhokoliv tělesa! Stačil na to dostatečně silný signál! Zvuková kulisa, kterou způsobuje rázová vlna!!!