- Sluneční soustavu obklopuje záře světla
- Nikdo jev nedokáže vysvětlit
- NASA má teorii, ale dokázat ji bude nesmírně těžké
Představte si, že v noci vejdete do místnosti, zhasnete všechna světla a zatáhnete žaluzie. Přesto ze stěn, stropu a podlahy vychází podivná záře. Slabé světlo sotva stačí na to, abyste viděli své ruce před obličejem, ale je tam.
Nepřehlédněte: Našli jsme největší galaxii ve vesmíru, hlásí NASA. Alcyoneus je mimo lidské chápaní času a prostoru
NASA změřila světlo v galaxii
I když to může připomínat začátek nějaké epizody seriálu Lovci duchů, pro astronomy jde o událost, která se děje právě teď. Jenže hledat něco, co je blízko ničeho, není vůbec snadné. Astronomové prohledali 200 000 archivních snímků z Hubbleova vesmírného dalekohledu a provedli desítky tisíc měření v rámci projektu SKYSURF, aby objevili zbytkovou záři na pozadí oblohy. Podobně, jako když zhasnete světla v místnosti, odečetli světlo hvězd, galaxií, planet a dokonce i světlo zvěrokruhu (zodiakální světlo je slabá záře ze slunečního světla rozptýleného meziplanetárním prachem).
Jsou zdrojem fragmenty z komet?
Když inventuru dokončili, zjistili, že zaznamenali nesrovnalost v podobě mimořádně malého přebytku světla, který se rovná stálé záři deseti světlušek rozprostřených po celé obloze. Jedním z možných vysvětlení tohoto jevu je, že prachový obal obklopuje naši sluneční soustavu až k Plutu a odráží světlo ze Slunce.
Vidět prach ve vzduchu zachycený ve slunečních paprscích není při úklidu domu nebo bytu nic neobvyklého. Ale ve vesmíru se děje trochu něco jiného. Protože je záře rozložená velmi jemně, pravděpodobným zdrojem fascinujícího jevu jsou drobné částečky prachu a ledu z populace komet, které k Zemi putují z temných končin kosmu.
Přijde NASA záhadě na kloub?
Tuto teorii podporuje případ z roku 2021, kdy jiný tým astronomů použil data ze sondy NASA New Horizons, aby změřil jas pozadí oblohy. Družice prolétla v roce 2015 kolem Pluta a o tři rok později kolem Kuiperova pásu.
Měření byla provedena ve vzdálenosti 4 až 5 miliard kilometrů od Slunce – v místech daleko od planet a asteroidů, kde nedochází ke kontaminaci meziplanetárním prachem. Družice přesto detekovala záři, i když podstatně slabší než Hubble. Existuje řada teorií, co to vlastně mohlo být: od rozpadu temné hmoty až po obrovskou neviditelnou populaci vzdálených galaxií.
Zdroj náhledové fotografie: se souhlasem NASA, zdroj: Science Alert, SciTechDaily