- Souboj mezi iOS a Androidem se táhne od roku 2008, od samotného začátku jejich společné existence
- Každý systém má svoje výhody a nevýhody, protivníci se často dorovnávají, ale základ jejich filozofie je rozdílný a to se zřejmě nezmění
- Řada systémů se jim pokoušela konkurovat, ale vývoj operačních systémů je nákladný běh na dlouhou trať a právě to nikdo jiný nezvládl
Mobilní operační systémy jsou dnes prakticky stejně komplikované jako ty stolní, jenom mají jiné cíle a priority. Zatímco u stolních OS jde hlavně o robustnost a bezpečnost, mobilní OS se orientují hlavně na rychlost odezvy (responzivitu) a energetickou efektivitu, protože větší část svého chodu jedou pouze na baterku. Z toho plyne jejich jiná architektura a také tlak na jiné inovace v hardwaru: Koncept rychlých a pomalých jader v procesorech vznikl právě u mobilních operačních systémů a teprve postupně se dostává i do stolních počítačů.
Nepřehlédněte: Jak moc jsme dnes augmentovaní? Člověka pomalu nahrazuje nový lidský druh Homo kyborgis
Dřevní začátky kapesních OS
Nejstarší operační systémy pro kapesní počítače vznikaly z několika směrů. První skutečný chytrý mobilní telefon, IBM Simon (1994), měl jako základ odlehčenou verzi DOSu, Datalight ROM-DOS, který byl určený pro nenáročná průmyslová řešení. Na DOSu fungovaly i nejstarší bateriové kapesní počítače, protože systém měl prakticky nulové vlastní nároky a vše bylo pouze otázkou aplikací. Velmi rychle se však ukázalo, že to je komplikované řešení pro aplikace třetích stran, které mohou velmi snadno takový systém shodit.
Následovaly experimenty Microsoftu s odlehčenou verzí Windows CE a také specializované operační systémy jako byla Nokia Symbian. Přestože šlo o efektivní řešení pro danou generaci, rychle se ukázalo, že je obrovský problém navrhnout mobilní OS tak, aby se dal udržovat, vylepšovat a doplňovat o nové funkce. Velký problém pak představovala bezpečnostní rizika, protože ne každý tvůrce aplikací pro mobilní platformy měl jen dobré úmysly – a trvalé připojení k mobilní síti otevřelo hackerům nové přístupové cesty, například přes speciálně formátované SMS.
Linux versus Linux
Pro mnohé to může být překvapení, ale jak iOS, tak i Android mají stejného ideového předchůdce – Linux, což je operační systém odvozený od staršího systému UNIX. Ten byl navržen jako robustní a flexibilní systém pro velké počítačové systémy, přičemž jeho největší výhodou bylo to, že od počátku podporoval současný běh programů různých uživatelů s různými třídami uživatelských práv. To byla zásadní výhoda, protože dovolovala bezpečně oddělit služby jádra od uživatelských aplikací – věc, kterou nejstarší OS od Microsoftu neměly.
Přestože byl Linux ideovým základem pro oba systémy, ani v jednom případě nejde o přímou implementaci Linuxu. Ta se dala najít například u Nokie N900 v podobě operačního systému Maemo, který byl založen jak na linuxovském jádře (kernelu), tak i na částech Debianu a Gnome. Výsledek vypadal hodně počítačově, ovšem jak Google, který ovládal projekt Android od roku 2005, tak zvláště Apple chtěl oddělit jádro systému od jeho rozhraní tak, že uživatel vůbec neviděl operační systém.
První se na světlo světa dostal iOS v podobě iPhoneOS 1.0, který vyšel 11. července 2008. Šlo o systém s graficky pěkně provedeným rozhraním, ale ještě bez App Storu a tedy možnosti rozšířit systém o aplikace. Apple tedy Google předběhl, ale za tu cenu, že nabídl lidem hodně ranou verzi systému. To se mělo pochopitelně časem změnit, ale smartphonová revoluce už byla v chodu a Steve Jobs nepatřil mezi lidi, kteří by dali vývojovým týmům pár let k dobru, aby vydali dokonalý produkt.
Prvním Androidem byl Android 1.0 pro HTC Dream, který vyšel 23. září 2008. Už tehdy nabídl celou knihovnu aplikací od Google, která je pro Android tak charakteristická – a bez které se musí obejít uživatelé Huawei. Android jako takový je postavený na Open Source a výrobci telefonů si ho mohou snadno přizpůsobit, klíčové jsou ale právě Google aplikace, které se napojují na služby Google a bez kterých si dnes Android nedovedeme vůbec představit.
Uzavřená zahrada
Pokud odhlédneme od zcela povrchových rozdílů, jsou mezi Androidem a iOS dva hlavní filozofické rozdíly: Otevřenost versus uzavřenost a orientace Appli na interoperabilitu v jeho vlastním systému. Tím důležitějším je koncept uzavřené zahrady, kterou Apple velmi tvrdě hájí, i když je kvůli ní snadno napadnutelný, protože ho lze snadno obvinit z monopolního chování: Pokud se neuchýlíte k jailbreaku, není možné do iOS instalovat nic ze zdrojů mimo App Store – a ten Apple kompletně ovládá a navíc žádá o 30% podíl z výdělku vývojáře softwaru.
To, že Apple rozhoduje o tom, které aplikace na App Storu budou, mu dává obrovskou moc. Snadno se může rozhodnout, že nějaká aplikace na iOS prostě nebude a dokonce může odříznout celé země od své služby – rozhodně nepředstavuje nějakého neutrálního agenta. Pravidla pro vydávání na App Storu jsou složitá, zahrnují věci pochopitelné, jako například se zakazuje nabízet malware a podobné nebezpečné aplikace, pak technické, kde může odmítnout aplikace nesplňující jeho kritéria na ovládání, responzivitu a technické prostředky, ale také ideové, kdy například zakazuje aplikace s pornografickým obsahem.
Google také doporučuje svůj Google Play, ale v zásadě dovoluje výrobcům modifikovat verzi Androidu, dodávat vlastní aplikace a nabízet alternativní obchody. Má i podstatně menší restrikce na aplikace, což se bohužel opakovaně projevuje v tom, že mu do oficiálního katalogu pronikají programy s malwarem.
iOS je navržen jako uživatelsky blbuvzdornější, nutí aplikace procházet schvalováním, ale navíc separuje jejich paměťové prostory a také je sandboxuje, což značně komplikuje činnost malwaru. Cenou za to je fakt, že sdílení dat mezi aplikacemi je na iOS poměrně komplikovaný proces, kdy musíte vědět jak data dostat do aplikace a nebo z aplikace, není to prosté kopírování. I zde má Apple kontrolu nad tokem dat, takže zatímco je poměrně snadné dostat hudbu do telefonu, dostat ji digitálně ven prakticky nejde.
Android se naproti tomu chová „počítačově“, tedy odhaluje uživateli jak souborový systém, tak i řadu systémových nastavení, čímž má uživatel větší kontrolu a lépe se mu pracuje s daty. Nevýhodou je to, že malware má větší šanci napáchat škody – a případně i uživatel, protože zde se počítá s tím, že bude tak trochu spolupracovat se systémem. Předpokládá se například to, že bude zavírat nepoužívané aplikace na pozadí, což iOS dělá zcela automaticky.
Je lepší modularita nebo zakrytá kapota?
Přestože mají oba systémy celou řadu společných prvků, liší se právě v tom, jak velkou volnost dávají jak výrobci, tak vývojářům a ostatně i uživateli. Android je modulárnější, přizpůsobitelnější a uživatel se v něm může vrtat více do hloubky – podle toho, co mu aplikace dovolí. iOS je naproti tomu „zakapotovaný“, uživatel má jen ty volby které vidí – a když mu systém nějaké chování nedovolí, tak to prostě nejde. Hodně pokročilých funkcí je poněkud schováno, takže u iOS najdeme mnoho videí, které ukazují triky jak dělat to a zase tohle, včetně některých, u kterých by normální člověk předpokládal, že by měly být řešeny přímo v aplikaci – jako například vymazání celého fotoalba, které se na iOS vážně nedělá snadno.
Android obecně podporuje více externích zařízení ať už přes Bluetooth a nebo USB, u iOS je to často limitováno buď podporou OS a nebo funkcemi doprovodné aplikace. iOS má tradici toho, „že se na něm věci musí dělat určitým způsobem“ a také tradici, že po upgrade systému, který se nedá vrátit, občas mění či degraduje staré funkce. Tak jsme se v minulosti mohli dočkat například změny funkčnosti přepínače Lock na boku iPadu a nebo, při přechodu ze 32/64bitových aplikací na čistě 64bitové, kde prostě přestaly být čistě 32bitové aplikace dostupné. To bylo hodně k vzteku, zvláště s tím, že se nedá jednoduše vrátit na starší verzi iOS.
Výhodou je naopak to, že Apple metodicky a dlouhodobě podporuje i svoje starší telefony až po dobu pěti let, což jim dává bonus v bezpečnosti. Většina updatů iOS je také vyzrálejších a přinášejí málo problémů, zatímco u Androidu může nastat situace, kdy po letech zařízení jednoduše nezvládá update na novější systém.
Android versus iOS: Máte svého favorita?
Uzavřený systém iOS je uživatelsky přátelštější a blbuvzdornější v tom smyslu, že update a ani neinformované uživatelské zásahy obvykle nezpůsobí nějaké větší problémy. Je to systém, který „prostě funguje“ zvláště pokud uživatel používá i počítače a notebooky od Apple, kde je integrace bezproblémová. Rovněž integrace s hodinkami Watch je asi ta nejjednodušší a nejpohodovější, která kdy existovala, protože Apple schvaluje nejen aplikace pro iOS, ale i jejich doplňkové miniaplikace pro hodinky, takže se jen vzácně setkáte s nějakým vyloženým problémem.
Nevýhodou iOS je ale to, že „vše se musí dělat po applovsku“, takže ten, kdo žádá vlastní volnost a vlastní cestu, sáhne hlavně po Androidu. Ten je otevřený a flexibilní i pro vývojáře, takže se není čemu divit, že například špičkové přehrávače pro přenosné audio jsou postavené kolem Androidu a doplněny například Hi-Res kodeky LDAC.
Je to systém poněkud techničtější, ale také výrazně flexibilnější, i když to občas přináší problémy. Nároky Androidu rostou, takže je úplně běžné, že se u levnějších telefonů a tabletů setkáte se staršími verzemi Androidu, které už dál nelze upgradovat na nejnovější standard. Špičkové telefony s nejnovější verzí Androidu bývají bezproblémové, ale časem se i ony mohou dostat do situace, kdy je už nebude možné snadno upgradovat, protože typický cyklus podpory pro nová zařízení je kolem dvou let, tedy po očekávanou dobu životnosti zařízení – a pak se počítá s tím, že si prostě koupíte nový.
Další články autora:
- Jak moc jsme dnes augmentovaní? Člověka pomalu nahrazuje nový lidský druh Homo kyborgis
- Česko se vydá k Měsíci! Proč je cesta tanečníka Yemiho o naději, kterou nám nedají ani politici, ani armáda?
- Otevřené WikiLeaks nám ukazují pravou podstatu světa. Z pekelné knihy hříchů se mnohým zatočí hlava
- Dobrý sluha, ale zlý pán? Na umělé inteligenci v chytrých telefonech jsme čím dál víc závislí
Zdroj náhledové fotografie: Daniela Araya / Unsplash, zdroj: vlastní (viz autor článku)