- Vědci v dalekém vesmíru spatřili něco neskutečného
- Mlhovina NGC 6302 je výsledkem velké kosmické tragédie
Fascinující planetární mlhovina, která se nachází asi 4 000 světelných let od Země, je velkolepým příkladem toho, co se stane, když hvězdám, jako je naše Slunce, dojde palivo pro jadernou fúzi a zemřou.
Nepřehlédněte: NASA ukázala unikátní fotku odvrácené strany Měsíce. Pořídil ji revoluční přístroj, který rozzáří absolutní tmu
Hubbleův teleskop se předvedl
Planetární mlhovina NGC 6302 (také Motýlí mlhovina), která se nachází v souhvězdí Škorpiona, se řadí mezi nejúžasnější astronomické objekty ve vesmíru. V místě, kde se obě její křídla setkávají, se skrývá hvězda, která nyní „doutná“ jako zhroucený bílý trpaslík.
Samotná „křídla“ jsou přitom pozůstatky vnějších vrstev plynu této hvězdy, které byly před tisíci lety násilně vyvrženy do vesmíru, když jí nevyhnutelně došlo jaderné palivo, které by mohla spálit, a poté zemřela. Podle NASA se dnes rozprostírají na vzdálenost více než tří světelných let.
Umírající hvězda mlhoviny NGC 6302 s odhadovanou povrchovou teplotou kolem 250 000 stupňů Celsia je výjimečně žhavá. V ultrafialovém světle září velice jasně, ale před přímým pohledem ji ukrývá hustý torus prachu – na snímku je skryta v tmavých oblacích ve středu mlhoviny.
Více než sto let se astronomové snažili pochopit, proč mlhovina nabyla tak výrazného tvaru, zatímco většina mlhovin stejného typu se do prostoru rozpíná úhlednějšími kruhovými vzory. Nové snímky NGC 6302 nabízejí několik nových indicií.
Fascinující Motýlí mlhovina NGC 6302
Porovnáním dvou pozorování z Hubbleova vesmírného teleskopu vědci objevili nové podivné procesy, které zřejmě pohánějí růst mlhoviny. Tým pozoroval dva nové intenzivní laloky vycházející ze zhroucené hvězdy. Ty podle všeho tlačí hmotu k okrajům mlhoviny neobvykle vysokou rychlostí – až 800 km/s, zatímco hmota nacházející se blíže k centrální hvězdě se dere směrem ven jen desetinou této rychlosti, což vede ke vzniku složitých a asymetrických struktur v celé mlhovině.
„Motýlí mlhovina je extrémní svou hmotností, rychlostí a složitostí výtrysků z centrální hvězdy, jejíž teplota je více než 200krát vyšší než teplota Slunce, a přitom je jen o málo větší než Země,“ uvedl v prohlášení vedoucí týmu Bruce Balick, emeritní profesor astronomie na Washingtonské univerzitě. „Snímky z Hubblova teleskopu porovnávám už léta a nikdy jsem nic podobného neviděl.“
Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: The Space