- Cestování v čase vědce od nepaměti fascinují.
- Opravdu můžeme cestovat do minulosti?
Cestovat časem se zatím nikomu nepodařilo, alespoň pokud je nám známo, ale otázka, zda je to teoreticky možné, vědce nepřestává fascinovat. Jak ukazují filmy jako Terminátor, Donnie Darko, Návrat do budoucnosti a mnoho dalších, pohyb v čase vytváří spoustu problémů pro základní pravidla vesmíru: pokud se například vrátíte v čase a zabráníte setkání svých rodičů, jak můžete vůbec existovat, abyste se mohli vrátit v čase?
Nepřehlédněte: Čína ukázala mikrovlnnou superzbraň, která vystrašila celý západ. Neexistuje proti ní obrana
Cestování časem bez časových paradoxů
Cestování v čase je téma, které se zpopularizovalo především díky románům a filmům. Jeho existenci však připouští i řada vědců. Jedním z nich byl například známý britský teoretický fyzik Stephen Hawking. Nejnověji se k němu přidal student fyziky Germain Tobar z Queenslandské univerzity v Austrálii, který údajně přišel na to, jak „srovnat čísla“, aby bylo cestování časem životaschopné bez paradoxů.
„Klasická dynamika říká, že pokud víte, v jakém stavu se nacházel nějaký systém v určitou dobu, můžete znát i celou jeho historii,“ říká Tobar. „Einsteinova teorie obecné relativity však předpovídá existenci časových smyček, kde se událost může sama o sobě nacházet v minulosti i v budoucnosti, což teoreticky obrací studium dynamiky na hlavu.“
Tobarovi výpočty ukazují, že časoprostor se může potenciálně přizpůsobit tak, aby se vyhnul paradoxům. Použijme příklad: představme si cestovatele v čase, který cestuje do minulosti, aby zastavil šíření pandemie. Pokud by jeho mise byla úspěšná, nemusel by se ani vracet v čase, aby ji jednoho dne porazil. Tobarova práce však naznačuje, že by se nemoc stejně šířila jiným způsobem, jinou cestou nebo metodou, čímž by se eliminoval problém, kterému vědci přezdívají „paradox dědečka“. A ať už by cestovatel v čase udělal cokoli, nedokázal by zabránit propuknutí zmíněné nemoci.
Dějiny nezměníme
Tobarova práce je tvrdým oříškem i pro špičkové matematiky, ale zjednodušeně lze říct, že se zabývá vlivem deterministických procesů (bez náhodnosti) na libovolný počet oblastí časoprostorového kontinua a ukazuje, jak se obě uzavřené časové křivky (předpovězené Albertem Einsteinem) mohou shodovat s pravidly svobodné vůle a klasické fyziky.
„Matematika sedí a výsledky jsou jako ze science-fiction,“ vysvětluje fyzik Fabio Costa z Queenslandské univerzity, který na studentův výzkum dohlížel. Tobarova práce se zabývá i další hypotézou, a sice že cestování časem je možné, ale cestovatelé časem by byli omezeni v tom, co dělají, aby nevytvářeli paradoxy. V tomto modelu mají cestovatelé svobodnou vůli, ale paradoxy nejsou možné. „Řada matematických procesů, které jsme objevili, naznačuje, že cestování v čase se svobodnou vůlí je v našem vesmíru logicky možné bez jakýchkoli paradoxů,“ dodává Costa.
Závěrem se dá napsat, že zatímco výpočty mohou vycházet, skutečné ohýbání prostoru a času, abychom se dostali do minulosti, zůstává zatím nedosažitelné, protože stroje času, o kterých vědci uvažují, jsou natolik sofistikované, že v současné době mají jen podobu vzorců vyznačených na papíře.
Zdroj náhledové fotografie: TheDigitalArtist / Pixabay, zdroj: Classical and Quantum Gravity