- Měřil jedenáct až osmdesát kilometrů a narazil do oblasti nad současným Mexickým zálivem.
- Dopad asteroidu Chicxulub před 66 miliony let způsobil na Zemi hromadné vymírání tvorů, mezi jiným dinosaurů.
- Nyní se vědcům povedl unikátní objev.
Vědci konečně zjistili, odkud k Zemi přiletěl asteroid, který vyhubil dinosaury. V nejnovější studii vysvětlují, že se nejspíše jednalo o vzácnou a na uhlík bohatou horninu, která se zrodila v oblasti za Jupiterem.
Nepřehlédněte: Detonace, kterou chcete: Čína oznámila revoluční raketový motor. Letadlům umožní létat rychlostí až 20 000 km/h
Dinosaury vyhladil náraz asteroidu
„Dopad Chicxulubu, který vedl k největšímu masovému vymírání v poslední době, zániku dinosaurů a vzniku savců, byl pravděpodobně něčím relativně vzácným a možná i unikátním,“ uvedl pro server Newsweek Steven Goderis, profesor geochemie na Vrije Universiteit Brussel a jeden ze spoluautorů studie. „Dalo by se říci, že základní procesy se daly do pohybu nedlouho po vzniku sluneční soustavy.“
Asteroidy jsou kamenné pozůstatky po vzniku naší sluneční soustavy zhruba před 4,6 miliardami let. Jejich velikost se pohybuje od 560 kilometrů v průměru až po méně než 6 metrů. Většina planetek spadá do jedné ze tří kategorií: uhlíkaté, tedy bohaté na uhlík, kamenné, tedy bohaté na křemičitanové minerály, a kovové, které jsou tvořeny převážně železem. Uhlíkaté jsou nejčastější, podle NASA představují zhruba 75 % známých asteroidů.
Goderis uvedl, že složení asteroidů představuje materiál z vnitřní a vnější sluneční soustavy, přičemž uhlíkaté horniny se nacházejí častěji ve větší vzdálenosti od Země. „Současné kosmologické modely naznačují, že to pravděpodobně souvisí s rychlým růstem Jupiteru, který zabránil rozsáhlé migraci materiálu z jeho vnitřní i vnější dráhy.“ Odborníci předpokládají, že Jupiter migroval směrem do centra sluneční soustavy a pak se znovu vrátil zpět, čímž tyto vzdálené uhlíkaté horniny přinesl do vnitřní sluneční soustavy.
Kráter jako vodítko
Chicxulub měl velikost asi 11 až 80 kilometrů a pohyboval se rychlostí přibližně 20 kilometrů za sekundu. Dopadl do oblasti současného Mexického zálivu (výběžek poloostrova Yucatán) a byl jednou z hlavních příčin hromadného vymírání druhů na konci křídy.
Vzniklý kráter dosahoval průměru přes 150 kilometrů, podle některých odhadů dokonce až přes 200 kilometrů. Podle odborné práce, publikované v květnu roku 2020, narazil Chicxulub do zemského povrchu pod strmým úhlem 45 až 60 stupňů. Planetka vyvolala výbuch o síle 100 milionů megatun a předpokládá se, že spustila řetězec událostí, které vedly k vyhlazení velkých ještěrů.
Náraz do naší planety asteroid zcela zničil, ale díky studiu vzorků z místa dopadu získali experti důkazy o složení této vesmírné horniny. „Na základě poměru izotopů ruthenia jsme mohli odvodit, že Chicxulub má uhlíkaté dědictví, protože vznikl ve vnější sluneční soustavě,“ řekl Goderis. „Tím se liší od všech ostatních asteroidů, kterým Země čelila v posledních zhruba 500 milionech letech a u nichž byly měřeny poměry izotopů ruthenia, které potvrzují původ planetek ve vnitřní sluneční soustavě.“
Nová studie, publikovaná v časopise Science, je rovněž v rozporu s některými předchozími teoriemi, podle nichž byla impaktorem ve skutečnosti kometa (kosmická koule ledu a prachu).
Zdroj náhledové fotografie: myshoun / Pixabay, zdroj: Science, Newsweek