- Otestovali jsme nový MacBook Pro se supervýkonným procesorem M3 Max.
- Notebook „vesmírně černé“ barvy disponuje opravdu velmi brutálním výkonem.
- Apple začíná hodně řešit hry, zde ho bohužel čeká ještě velmi dlouhá cesta.
Apple Keynote s podtitulem Scary Fast nám přinesla očekávanou inovaci výkonnější řady Apple laptopů. MacBook Pro může mít čip M3, M3 Pro, případně M3 Max, což je, jak název napovídá, malinko maximalistická varianta. Tímto zvěrstvem osazený notebook stojí na opačném konci uživatelského spektra, než MacBook Air, který sice míří převážně na studenty a běžné uživatele, ale i tak má procesorového výkonu víc než dost.
Zkrátka proto, abyste využili potenciál čipu M3 Max, musíte dělat něco, co vyžaduje opravdu hodně, hodně velkou výpočetní sílu, typicky se jedná o náročné grafické úpravy fotografií ve vysokém rozlišení, 3D grafiku, nebo střih videa. Zejména poslední jmenovaná oblast tvorby prakticky nemá výkonový limit a čím víc operací za sekundu váš stroj zvládne, tím dříve budete s výsledkem hotovi.
Nepřehlédněte: Applu se to povedlo – iPhone 15 Pro Max je malá herní konzole! Co teď s tím?
| Konstrukce | hliník |
|---|---|
| Rozměry | 15,5 × 312,6 × 212,2 mm; váha 1,62 kg |
| Displej | Liquid Retina XDR, 6,44″, 120 Hz, 3024 × 1964 px, 254 ppi, 1 000 nitů, 1 600 nitů špičkově |
| Kamera | FaceTime HD kamera s rozlišením 1080p |
| Procesor | M3 Max, 14 jader CPU, 4 úsporná jádra, 30 jader GPU, 16 jader Neural Engine |
| Operační paměť | 64 GB RAM |
| Konektivita | MagSafe 3, 3 x Thunderbolt 4/USB-C, SDXC čtečka, HDMI, 3,5 mm jack, W‑Fi 6E, Bluetooth 5.3 |
| OS | macOS Sonoma |
| Baterie | 72,4 Wh, dobíjení přes USB-C nebo MagSafe 3 |
| Cena | 128 990 Kč |
Na stole mi přistál stroj za bez desetikoruny 120 tisíc korun. Uvnitř je M3 Max s 16jádrovým procesorem, 40jádrovou grafickou kartou a 16jádrovým Neural Enginem, dále 64 GB operační paměti a navrch 2TB SSD. To vše Apple nacpal do šasi se 14palcovým displejem a přibalil k tomu napájecí adaptér s výkonem 96 W a luxusně vypadajícím černým MagSafe kabelem. Vše samozřejmě úhledně zabaleno, tak jak to umějí vymyslet jenom v Cupertinu.
Před tím, než jsem se přihlásil ke svému účtu, jsem pořádně celý stroj prozkoumal. Předně barva! Vesmírně černá je opravdu zajímavá a notebook působí luxusním, ale nikterak výrazným dojmem. Špiní a upatlává se daleko méně než můj MacBook Air v klasické stříbrné.
Skutečně nemá tendence na sebe chytat špínu nebo pot, za celou dobu jsem ani jednou neměl potřebu tělo počítače čistit nebo leštit, a to jsem ho používal skutečně denně několik hodin. K vesmírné černé ještě jedna poznámka: není tak tmavá, jak vypadá na obrázcích, na světle se z ní stává spíš tmavší šedá, v pokojovém světle ji jeden můj kolega nazval „vyšisovaná černá“.
Řada Pro je vybavena aktivním chlazením, které má tenké průduchy na bocích a pak také pod displejem. K tomu, jak se to celé chová pod zátěží, se ještě dostanu, teď musím zmínit osazení porty a konektory. Je tu třikrát Thunderbolt/USB-C, HDMI, slot na SDXC karty, sluchátkový jack a samozřejmě MagSafe 3.
Displej jako obvykle perfektní
Zobrazovací panel má tenké rámečky a nahoře samozřejmě výřez. Ten je na můj vkus docela velký, na druhou stranu ho Apple v macOS umí velmi pěkně schovat, takže nepůsobí rušivě. Jinak samozřejmě barvičky jsou jak se patří akurátní, lze je dokonce kalibrovat. Co člověka uvyklého na běžných 60 Hz hned na první dobrou přiměje zpozornět, je technologie ProMotion. Není to tupě nastavených 120 Hz, ale naopak velmi fikaně vymyšlená schopnost displeje svoji obnovovací frekvenci plynule měnit.
Jakmile pohnete myší nebo třeba skrolujete, obnovuje se obraz každou sekundu 120krát. Pakliže se budete dívat na statickou stránku, sníží se počet obnovení třeba na deset za vteřinu. Šetří se tím baterie, ale z pohledu uživatele vše funguje skvěle. Samozřejmě je možné obnovovací frekvenci snížit, a to klidně třeba na 48 Hz. K čemu je to dobré? Třeba pro střih videa, která má 24 snímků za sekundu.
Klávesnice a touchpad
Co zaujme na první pohled při otevření notebooku? Člověka, který přechází třeba ze stroje z Windows praští hned do očí obří touchpad. Tohle má Apple zmáknuté, jak nikdo jiný. Gesta, jejich přizpůsobení a vůbec celé ovládání kurzoru myši je tak přirozené a vychytané, že myš opravdu potřeba není. Sáhl bych po ní jedině v případě, že bych se chystal hrát nějakou hru, nebo potřeboval kreslit třeba v AutoCadu. Jinak pro běžné používání není vůbec zapotřebí řešit nějaké periferie.
Dost podobně je na tom klávesnice, která má tradičně nízký zdvih. Psát se na tom dá rychle a s minimem překlepů, nicméně osobně za to nejdokonalejší, co kdy kdo pro notebooky vymyslel, považuji staré klaviatury Dellu. Z prostorových důvodů logicky není možné něco takového nacpat do zařízení, které má být co nejtenčí a nejlehčí. MacBook Pro má dobře definovaný okamžik, kdy dojde ke stisku, takže psaní je velmi komfortní, navíc klávesy jsou podsvícené a intenzitu světla lze samozřejmě měnit.
Systém a výkon
Operační systém macOS Sonoma šlape skvěle, aby taky ne, když má k dispozici doslova nadbytek výkonu. Co mi trochu vadí je stále nepřehledné nastavení, které se sice snaží být co nejvíce podobné tomu z iPhonu, ale uživatele, který něco nemění každý den, nechává zcela běžně tápat.
Záchranou je vyhledávání, které většinu situací řeší a během pár sekund se obvykle člověk dopátrá kýžené položky. Ocenit naopak musím widgety na ploše, které jsou dokonce aktivní. To znamená, že neumí jen tupě zobrazit, třeba nákupní seznam, ale je možné položky i odškrtávat přímo z widgetu. A asi netřeba uvádět, že ani jednou za ty zhruba dva týdny, které jsou na testování měl, se nestalo, že by se někde něco zadrhlo nebo zpomalilo. Vše běhalo po celou dobu plynule.
Tím se pomalu dostávám k výkonu, což je bude pro spoustu tvůrců obsahu (jak se dnes těmto lidem říká) hlavním argumentem pro koupi MacBooku Pro s nějakým z M3 čipů. Za vše asi hovoří výsledky benchmarků, které najdete různě po internetu.
Já jsem nechal proběhnout Cinebench, abych zjistil, jak na tom počítač je a ano, jedná se o malý zázrak, mít v takto kompaktním stroji výkon, který je v testu pro více jader vysoko na Ryzeny (včetně Threadripperu) a těsně pod dvacetijádrovým M1 Ultra. V podstatě se se povedlo vměstnat parametry výkonné pracovní stanice do 1,62 kilogramu těžkého laptopu.
Na svém skutečně základním MacBooku Air v té nejlevnější konfiguraci sem tam střihnu jednoduché video. Je to práce na pár minut, počítač to zvládne, nemá s tím problémy, nicméně výsledný produkt nechávám renderovat na pozadí a mezitím třeba píšu nebo něco hledám v internetovém prohlížeči.
Když jsem podobnému nasazení vystavil MacBook Pro s M3 Max procesorem, nemělo ani smysl překlikávat do prohlížeče, protože renderování videa se smrsklo na pár vteřin. Přiznávám na rovinu, nejsem sto využít výkonového potenciálu, který je obrovský.
Grafický výkon je solidní, ale zde se dostávám k zásadní věci – na hry si zatím MacBook raději nekupujte. Ano, budou vycházet optimalizované tituly, které poběží v přijatelných FPS, ale hraní obecně je trochu problém. Většina titulů je ušitých na míru technologiím Nvidie, případně pro akcelerátory od AMD.
S MacBooky se až do nedávna moc nepočítalo, takže i přes papírově skvělé parametry je realita trochu jiná. Pro pokusné účely jsem nainstaloval Total War: Three Kingdoms. Nebyl jsem schopen přinutit hru, aby běžela ve víc jak 30 fps.
Na nějaké hlubší testování napříč herním trhem nebyl moc čas, ale tipuji, že s podobnými problémy se budou prát hráči častěji. Je zkrátka potřeba, aby daný titul byl na platformu připravený a odladěný. Pakliže chcete vědět, jestli je na M čipy připravený nějaký konkrétní titul, zde je seznam her, které by běhat měly naprosto bez problémů.
Zvuk a hluk
Při práci, hraní nebo třeba sledování filmů, ocení člověk solidní zvukové podání. To měl Apple vždy na úrovni, zde tomu není jinak. Basová složka je samozřejmě s ohledem na velikost reproduktorů dost omezená, ale zbytek spektra je na na notebookové poměry velmi dobře podaný a menší kancelář ozvučí přijatelně.
Zápřah, jako například výše zmíněný Total War: Three Kingdoms, znamená, že o sobě začne stroj dávat vědět. A to ne zrovna málo. S chlazením se to má tak, že má velký vliv velikost, sklon i tvar lopatek ventilátoru, stejně jako jejich počet. A do štíhlého těla holt nenarvete větrák, který byl uměl přemisťovat potřebný objem vzduchu v malých otáčkách, to zkrátka nejde.
A M3 Max, ačkoliv je vyrobený 3nm technologií, topí taky solidně, jak mě přesvědčila rozehřátá spodní strana základny notebooku. Potřebný chladicí výkon tedy řeší vysoké otáčky větráčku, což znamená, že delší doba pod zátěží se neobejde bez výrazného fučení.
Nicméně i s tímto si Apple pohrál a nedopustil, aby to byla kulisa nějak zásadně nepříjemná, takže se nejedná o otravné pištění. Mimo scénáře, kdy je potřeba větší přísun výpočetní síly, tedy při sledování filmů, práci v kancelářských programech a podobně, je laptop tichý a neregistroval jsem, že by měl potřebu se aktivně chladit. Kravál nedělá ani při kratších intenzivních výkonech, minutové renderování videa se odehraje prakticky v tichosti.
Výdrž na baterii
Pracovní stroj by měl ideálně vydržet celodenní nasazení, na tom se patrně s většinou čtenářů shodnu. Testovaný MacBook Pro s tímhle absolutně nemá problém. Pro příklad můj scénář: ráno balím notebook do brašny poté, co byl celou noc na nabíječce. V 9:15 otevírám víko v kanceláři, nastavuji na displeji jas na zhruba 2/3 a zahajuji vytváření hodnot.
Do 18:20 počítač běží, displej neustále svítí, u oběda koukám na seriál, těsně před odchodem z kanceláře ještě odpovídám na e-maily a upravuji dva obrázky (což patrně M3 Max asi ani nepozná). Odcházím z práce, doma po večeři v devět hodin ještě chci „dorazit“ díl seriálu, otevřu počítač a vidím, že za 100 % jsem se za pracovní den dostal na 28 %.
Ano, pokud budete potřeboval výkon, baterka to vzdá poměrně rychle, takže v takovém scénáři prostě budete muset s sebou tahat nabíjecí adaptér. Nicméně běžná kancelářská práce znamená den až den a půl výdrže, s hodně velkou snahou se dostanete i na dny dva.
MacBook Pro vs. MacBook Air
Nemohu si odpustit srovnání, když už mám tu možnost. Postavil jsem vedle sebe základní Air s M2 procesorem a vedle něj model Pro s M3 Max a specifikacemi popsanými v úvodu. Nejvýraznějším rozdílem pro mě byla hmotnost. Ono se to opravdu nezdá, ale mezi 1,24 kilogramu a 1,62 kilogramu je dost rozdíl. Bezpečně jsem poznal, že přenáším v brašně silnějšího brášku, pořád je to ale velmi akceptovatelná váha na to, jaké možnosti stroj poskytuje.
Stran výkonu si také dovolím poznatek. Ve finále spoustu věcí zvládne i ten základní Air, ke kterému se případně dá přikoupit externí disk. Možná se s něčím bude chvíli prát, ale úpravu fotek z dovolené nebo sestříhání jednoduchého videa si dá jak malinu.
MacBook Pro bude vítězem všude, kde je potřeba držet vysoký výkon po dlouhou dobu. Kdo dělá 3D grafiku, toho by pasivní chlazení Airu zbytečně omezovalo. Profesionálové možná budou potřebovat i možnost kalibrace obrazu, což Air neumožňuje.
Pak je zde ještě jeden opomíjený faktor, a tím jsou externí displeje. Air s M2 totiž zvládne nativně jen jeden, až přijde i do této řady čip M3, nebude to jinak. Je totiž i v základním MacBooku Pro a k tomu lze také připojit jen jeden externí zobrazovač (6K při 60 Hz).
M3 Pro utáhne externí monitory dva, případně jeden s 8 K rozlišením. A M3 Max si poradí se čtyřmi displeji (třikrát 6K při 60 Hz přes Thunderbolt + jednou 4K při 144 Hz přes HDMI), respektive se třemi (dvakrát 6K při 60 Hz přes Thunderbolt + jednou 8K př 60 Hz).
Závěr
Apple nám naservíroval opět skvělé produkty, které překvapivě nejsou za hubičku. Co v Cupertinu skončili s Intelem, překypují jejich laptopy výkonem, který je někdy problém využít. Vracím se tím trochu na začátek článku – MacBook Pro ať si pořídí kdo chce. Pokud se ale pohybujete mimo profi sféru, jedná se o zbytečný příplatek.
Naopak profík ocení, že si může vcelku podrobně nakonfigurovat parametry dle svých potřeb a dobře ví, že i investice ve výši třeba 150 tisíc korun, se mu časem vrátí, protože možnosti, které mu řada Pro dává, jsou neuvěřitelné a limity jsou prakticky nekonečné.
Zdroj náhledové fotografie: Matoo.Studio / Unsplash, zdroj: vlastní, recenze