- Na test se k nám dostal větší z MacBooků Pro.
- Úhlopříčka 16 palců trochu snižuje mobilitu, na druhou stranu poskytuje větší komfort pro práci.
Testování MacBooků je pro mě vždy trochu výzva. Musím je totiž podrobit všem možným scénářům, ve kterých pak v reálu fungují u těch, co si je zvolí třeba jako pracovní nástroj. To je totiž typický scénář využití modelů Pro, které jsou vybavené výkonnějšími čipy, větším množstvím portů, ale také třeba aktivním chlazením. Jsou to zkrátka stroje stavěné pro klidně trvalé pracovní nasazení v ne zcela kancelářských scénářích. Proto jsem testovaný kus používal skutečně i na věci, které jinak řeším na výkonném stolním počítači.
Nepřehlédněte: Recenze iMac M4: Nejlepší all-in-one počítač dominuje výkonem, opanuje prostor
Vyšší hmotnost je docela znát
Prakticky okamžitě po vybalení z krabice jsem měl jasno. Tohle není klasický přenosný laptop, ale spíš mobilní pracovní stanice. Zhýčkaný z MacBooku Air, který mám pro práci v terénu a jeho hmotnost 1,24 kilogramu v podstatě ignoruji, jsem s překvapením vytáhl nezvykle velkou placku, která váží o 900 gramů víc.
Nezdá se to, ale je to hodně znát, a to jak na potěžkání, tak i v brašně. Jistě, není to tak dávno, co stroje, které se dokázaly vejít do dvou a čtvrt kila byly považovány za vrchol přenosnosti, uznávám tedy, že dojem těžkého laptopu má na svědomí především má zhýčkanost. Karta se obrátila ve chvíli, kdy jsem MacBook Pro otevřel a zapnul.
Ano, na displeji s úhlopříčkou 16 palců se skutečně pracuje velmi dobře. Tedy, pokud máte k dispozici stůl. Mít něco takového na klíně je už spíš jen na rychlou odpověď na e-mail, stačí pár minut a pocítíte nekomfort.
Testovaná konfigurace
Abych upřesnil konfiguraci, tak jsem netestoval zdaleka to nejvýkonnější, ale „jenom“ stroj s čipem M4 Pro. 14 jader výpočetních a 20 jader grafických, k tomu 48 GB operační paměti a navrch poměrně velkorysý příděl 2TB úložného prostoru, který se sakra hodil, a to při práci s videem.
Opomenul jsem ještě dvě důležité věci. První je barva – černá si získala mé sympatie a musím konstatovat, že otisky sice přitahuje více, ale v akceptovatelné míře. Co je na ní ale vidět poměrně dobře, je prach. Ten zkrátka na tmavém podkladu vynikne a zabránit tomu nijak nelze.
Vždy berte model s nanotexturou
Druhou věcí, kterou by bylo dobré zmínit, je nanotextura na displeji. Už jsem se o ní rozepisoval v testu iMacu. Ale jestli mi někde dává tahle vychytávka opravdu smysl, je to právě u notebooku. S tím si občas nelze tak úplně vybrat, jak a kde budete sedět, takže třeba ve sdílené kanceláři nebo kavárně na vás padne místo u okna. V ten okamžik je to naprostá pecka, protože můžete dál pokračovat v práci.
Je velká škoda, že jsem neměl zatím možnost vyzkoušet nanotexturu v létě, kdy by mi umožnila pracovat v komfortu třeba venkovního posezení kavárny, eventuálně rovnou na terase. Pro lidi, co se v takovém prostřední s notebookem vyskytují, je to doslova gamechanger.
MacBook Pro M4 zastane roli dvou zařízení
S ohledem na dostupný výkon, a znovu upozorňuji, že ještě o level výše budou konfigurace s čipy M4 Max, jsem tedy po dobu testu zanevřel na svůj stolní počítač. Nahradil jsem jej právě MacBookem Pro a k němu připojeným externím displejem. Důvodem bylo, že jsem skutečně najednou přestal na střih videa potřebovat sílu procesoru AMD Ryzen v kombinaci se výkonnou grafickou kartou a 32 GB operační paměti. A zde právě spatřuji největší sílu výkonnější řady MacBooků. Zvládají reálně nahradit dvě samostatná zařízení a spojují jejich vlastnosti do zařízení jednoho, navíc pořád velmi dobře přenosného. A kdo potřebuje, může pořídit stejně výkonnou, ale o něco menší a lehčí verzi laptopu, která má úhlopříčku jednom 14 palců.
Nuže, nahrál jsem do notebooku tři videa v rozlišení 4K, každé o velikosti přes 20 gigabajtů a pustil se do práce. Střih videa je asi to nejhorší, co můžete nějakému počítači udělat, nicméně MacBook Pro v tomto scénáři neměl sebemenší problém. Největší výhodu jsem ale poznal v okamžiku, kdy jsem chtěl změnit prostředí a počkat na kamaráda v kavárně. Zaklapl jsem laptop, hodil ho do brašny a přejel autem do útulného podniku, poručil jsem si espresso, notebook znovu otevřel a pokračoval v práci.
Vědom si faktu, že notebooky od Applu jako jedny z mála neřeší, jestli jsou na nabíječce nebo ne, jsem výsledná dvě videa i vyrenderoval. Náročná činnost už přinutila ventilátory k slyšitelné činnosti, nicméně jejich šum v ambientním zvuku předvánočního centra města v podstatě zanikl. Seděl jsem u stolku, ucucával už druhou kávu, pojídal dortík a na notebooku o tloušťce autoatlasu dělal práci, kterou by jinak musela zastat herní sestava. Paráda!
Jistě, Apple si za něco takového nechá zaplatit, konkrétně testovaný kousek vychází na 109 490 korun s DPH, což není úplně málo. Ale jak už jsem uvedl výše, zastane roli dvou zařízení, a to skutečně s velkou grácií. Co se týče zmíněné možnosti operovat s výkonovým potenciálem mimo dostupnost elektrických zásuvek, pak ano, pět hodin náročné práce MacBook Pro zvládne. Na požádání, tedy v případě, že se budete věnovat třeba jenom odpovídání na e-maily, prohlížení webu a dalším nenáročným činnostem, bez problémů se sníženým jasem displeje atakuje hranici dvaceti hodin. Přiznám se, že v této roli jsem počítač moc nepoužíval, protože reálně tolik zase nezvládnu já. Nicméně ano, dva dny po sobě jsem s sebou v kanceláři měl nabíječku a ani jednou jsem ji nevytáhl, protože to nebylo potřeba. Zhruba 19 hodin práce ustál a já nemusel adaptér s kabelem vytahovat z brašny.
Pro přechod je aktuálně nejlepší doba
Co se týče systému, pak macOS asi představovat nemusím. Pokud byste přecházeli z Windows, připravte se na perné zhruba dva první měsíce, kdy budete hledat alternativy k nejrůznějším programům a učit se někdy malinko podivnou logiku operačních systémů od Applu. Třeba takové nastavení je jeden velký chaos a nikdo mě nepřesvědčí, že by to nešlo udělat o mnoho lépe. Na druhou stranu je pravda, že ve srovnání s ostatními notebooky jsem na MacBooku Pro nezaznamenal jediný problém. Skutečně jediný! Žádné záseky nebo opožděné reakce, prostě vše maximálně plynulé a tento dojem umocňoval ještě displej s obnovovací frekvencí 120 Hz, kterou systém aktivně řídí (když se obraz nehýbe, tak se obnovovací frekvence sníží).
Závěr
Ono toho na MacBooku Pro moc ke kritice není. Apple drží v ruce obří trumf v podobě výkonu a výdrže na akumulátor, přičemž nemá problém s přepínáním mezi rolí maratonce a brutálně výkonného sprintera. To celé podtrhuje dotažený design a spousta drobností, které uživatel ignoruje, dokud o ně přechodem třeba zpět na Windows nepřijde.
Namátkou třeba otevření displeje a probuzení MacBooku ze spánku, které trvá zhruba tak desetinu sekundy. Nestane se vám, že otevřete víko displeje a teprve poté se monitor rozsvítí. Něco takového Apple nedopustí, stejně jako třeba náhodné chybové hlášky nebo pocit, že na něco výkonem stroj nestačí. Aktuálně je za mě na práci MacBook skutečně nejlepší volba. Je-li to práce kancelářská, pak Air, kdo potřebuje dělat třeba grafiku, s klidem může sáhnout po verzi Pro.