- Vyzkoušeli jsme používat na chvíli malý iPad Air jako hlavní pracovní nástroj.
- Bez kompromisů to nejde, bohužel.
- Přivedlo nás to však na myšlenku, že v této velikosti bychom chtěli i MacBook Air.
Poté, co jsem využíval nějaký čas jako hlavní stroj na práci i zábavu velký iPad Pro, jsem se rozhodl udělat ještě jeden experiment a zhruba dva týdny jsem s sebou všude tahal iPad Air. Jedenáctipalcový tablet má v sobě čipset M2, což mu propůjčuje velmi solidní výkon a potřeby kancelářské práce by tedy měl pokrýt více než dostatečně. Nebudu nějak podrobně rozepisovat, co všechno zařízení umí a neumí, to už jsem shrnul v recenzi. Namísto toho se podíváme na jeho výhody a omezení, pokud se vzdáte třeba notebooku a nahradíte ho právě sympatickou plackou s jablkem na zádech.
Nepřehlédněte: MacBook nebo iPad pro studium a práci: Jaké zařízení vybrat a podle čeho se rozhodnout?
Na test jsem měl dvě pouzdra, jedno klasické Smart Folio a pak Magic Keyboard, tedy pouzdro s klávesnicí a touchpadem. Genialita obou tkví v tom, že do nich tablet uchytíte na magnety a jak už to tak bývá, to má Apple opravdu dobře vyladěné. Vše pevně drží, nehrozí, že by se kryt od tabletu oddělil, ale zároveň je možné velmi jednoduše iPad dávat z jednoho do druhého. Pro mě to bylo docela zásadní, jakmile jsem přepnul z pracovního režimu, kde vytvářím obsah, do módu relaxačního, během několika vteřin jsem zařízení zbavil klávesnice a používal ho s krytem Folio na sledování seriálů a podobně.
Největší omezení? Klávesnice
U těch krytů a pouzder ještě chvíli zůstaneme. Magic Keyboard sice dává uživateli možnost používat tablet spíš jako laptop, ale má určitá konstrukční omezení. Předně není možné obrazovku sklopit tak, aby se dalo komfortně pracovat třeba u stolu v kavárně. Ilustruje to fotografie níže, kde jsem pro porovnání zachytil maximální úhel sklopení jak jedenáctipalcového iPadu Air, tak i třináctipalcového iPadu Pro, který přece jen zvládne v tomto směru o malinko víc. Jenže to „malinko“ zároveň představuje dost zásadní rozdíl, který komfort práce významně zvedá. U Airu jsem zkrátka koukal na displej docela shora, což nutí oči neustále „přeostřovat“.
Další problematický bod je psaní. Spodní hrana tabletu je velmi blízko horní řadě kláves, tedy těch s diakritikou a dostává se vlastně nad ně. Při běžném psaní tak poslední články prstů přicházejí do kontaktu právě s tabletem a než aby na klávesy dopadaly víceméně kolmo shora, je potřeba vést pohyb spíše v horizontálním směru.
To samozřejmě ubírá významně na komfortu a moji rychlost tvorby textu to srazilo na zhruba 60 až 70 % normálu. Odpovědět na e-mail není až takový problém, tvořit články už je ale trochu bolest. Ve výhodě jsou v tomto případě všichni, kteří píší bez diaktritiky – jsem si prakticky jistý, že za oceánem tento nešvar nikdo klávesnici vyčítat nebude. Opět pro názornost přidávám fotografii, kde se pokouším celý problém zachytit.
Největší výhoda? Velikost
Tak jsem si postěžoval a teď zase k tomu pozitivnímu. Zmiňoval jsem to už v případě většího iPadu Pro, který se velmi dobře přenášel a jeho transport mezi kanceláří a domovem vypadal jednoduše tak, že jsem ho položil na sedadlo v autě a po dojezdu do cíle zase vyndal. Žádná brašna, nic takového. Jenom kryt s klávesnicí. Pak jsem začal podobně používat i jedenáctipalcový Air a velmi rychle jsem si zvykl na ještě o stupeň lepší mobilitu.
Ono se to nezdá, ale je to sakra velký rozdíl a menší iPad jsem měl tendence nosit daleko víc a daleko častěji. Někdy s klávesnicí, kdy jsem věděl, že budu muset vyřídit pár e-mailů, jindy jen tak bez pouzdra, protože jsem chtěl třeba sledovat seriál. Dokonce jsem si na nějaký čas aktivoval i mobilní datový tarif čistě pro tablet, iPhone jsem nechával někdy doma a vycházel jsem s Apple Watch a právě iPadem Air.
Na systém se dá zvyknout
Přiznávám, že jsem měl zásadní výhodu ve znalosti iPadOS, kde jsem už měl najeté všechny fígle, které mi usnadnily přechod z macOS. Jenže pořád mi prostě vadila třeba nemožnost nainstalovat si do prohlížeče rozšíření. Pokud nepoužíváte Safari, máte jednoduše smůlu, podobně jako ve většině ostatních programů, které umožňují instalaci pluginů.
Obecně není operační systém příliš nakloněn práci na více úkolech najednou, kdy se často přepíná mezi aplikacemi. Je tedy nutné malinko přizpůsobit styl práce, na druhou stranu, pokud jste typ člověka, co má třicet věcí rozdělaných a žádnou není sto dokončit, může naopak přechod na iPad vaši produktivitu zvednout. Ačkoliv uznávám, že je to malinko za vlasy přitažený scénář a většina lidí bude jednoduše více produktivní na klasickém laptopu nebo stolním počítači.
Hardware na běžnou práci stačí
Proti čipsetu M2 nemohu mít výhrad. Podle očekávání fungoval naprosto skvěle a na běžnou práci dostačoval, ba dokonce bylo možné si sem tam vyzkoušet i něco náročnějšího, jako střih videa. Konfigurace, kterou jsem měl na test, byla vybavená 1 TB paměti. V tu chvíli je možné vybodnout se na ukládání souborů online a prostě vše řešit lokálně, což je samozřejmě rychlejší a pohodlnější. Drobným nešvarem nejvyšší konfigurace je cenovka 32 990 korun, ale jsme holt u Applu, kde se za každý upgrade krvavě platí.
S výdrží jsem byl nadmíru spokojen. Od něčeho, co používám pro práci, vyžaduji, aby to zvládlo osmihodinovou „šichtu“. S tím malý iPad problém nemá a překvapivě dobře si vede i v případě, kdy mu na chvíli trochu naložíte.
Závěr
Ve finále to je celé vlastně docela rozporuplné a váhám, jestli někomu vlastně iPad Air s úhlopříčkou jedenáct palců na práci doporučit. Patrně ano s velkým „ale“. Zásadní překážku vidím v nekomfortním psaní, zkrátka to omezení tu je a nemá smysl tvářit se, že tomu tak není. Já jsem po počátečním nadšení zařadil do svého portfolia Apple produktů tento tablet ne jako náhradu za MacBook, ale jako doplněk nebo spíše možnou alternativu.
Na porady a vše, kde neočekávám, že budu muset psát víc jak stránku textu, si jej beru raději než notebook. Naopak na pracovní cestu, kde potřebuji během několika dní vyplodit větší množství článků, si s sebou raději vezmu brašnu s MacBookem. Jakmile se vrátím domů, chopím se na sledování seriálů opět tabletu. Mám-li poskytnout čtenáři rozhřešení, pak pokud tablet potřebujete, pravděpodobně už ho máte. Jako primární mobilní kancelář bych doporučil spíše většího brášku, tedy iPad Air ve verzi třináct palců, případně rovnou větší iPad Pro. Jedenáctka je opravdu spíše jenom na konzumaci obsahu.
Dovětek
Nezbývá mi, než si postesknout nad tím, že Apple nám sice předkládá jeden skvělý produkt za druhým, ale něco mi přece jenom chybí. Zhruba dekádu nazpět byl na pultech MacBook Air s úhlopříčkou displeje 11,6 palce. Fantastická velikost spojená s absolutní mobilitou a skvělou výdrží! Něco takového bych ocenil i dnes, byť klidně se starším čipsetem. Prostor tu na takové zařízení je. Přivedla mě na to právě zkušenost s malým iPadem, který bohužel práci zdaleka tak skvěle nezastane.
Zdroj náhledové fotografie: FONETECH.CZ, zdroj: vlastní