- Sluchátka AirPods Pro dostala v minulém roce USB-C namísto zastarávajícího Lightningu
- Až na tuto „drobnou změnu“ je to v podstatě pořád ten samý produkt.
- Má smysl do nich investovat, nebo jsou to jen velmi drahá sluchátka, která ničím nevyčnívají?
Když se vrátíme do bodu, kdy Apple s velkou pompou oznámil, že začne nasazovat USB-C konektor i sluchátek, zjistíme, že to nekomunikoval tak úplně fér způsobem. Ano, je to pokrok, ale do značné míry vynucený regulací EU, o čemž nepadlo ani slovo. Není na mně, abych soudil, jestli je to dobře nebo špatně, ale v Cupertinu pochopili, že jim nic jiného nezbývá, takže to nakonec prodali jako krok směrem k uživatelům. Jistě, většina zákazníků na hlavním trhu (USA) o nějakém nařízení z Bruselu nemá tucha, takže ti to zbaštili i s navijákem. My v Evropě však velmi dobře víme, jak se věci mají. Považuji za důležité to zmínit. Teď už ale k samotným sluchátkům!
Nepřehlédněte: HONOR Magic 6 Lite RECENZE: Stylový rekordman ve výdrži s krásným displejem
Stará známá sluchátka
Máte-li iPhone, nabízí se Airpody jako přirozená volba. Není to nic audiofilského, zvuk nemají analytický ani zdaleka, stejně tak neoslní výdrží. Je však potřeba jim nechat, že fungují. Jakmile si vás uzamkne Apple ve světě svých produktů, můžete skoro zapomenout na problémy z ostatních platforem. Jestli nevíte, o čem mluvím, zkuste si někdy běžná bezdrátová sluchátka propojit s telefonem a s počítačem s Windows.
Následně zkuste mezi zdroji zvuku přepínat. AirPods Pro něco takového neznají a prvním náznakem uživatelské přívětivosti je jich spárování s iPhonem. Prostě je přiložíte k telefonu, potvrdíte a od té chvíle si spolu dva kousky elektroniky rozumí. Máte ještě MacBook a iPad? Super! S těmito zařízeními se sluchátka propojí už automaticky a přepínání zdroje zvuku je absolutně triviální.
Za celou dobu testu, tedy přes dva měsíce, jsem se nesetkal s jediným zádrhelem. A ano, napíšu to dřív, než mi to někdo připomene v komentářích: Relativně vysoká cenovka odráží částečně i stoprocentní kompatibilitu v rámci Apple ekosystému.
USB-C je fajn
Hlavní vylepšení, tedy USB-C konektor, funguje samozřejmě přesně tak, jak by běžný uživatel očekával. Vzhledem k přítomnosti možnosti nabíjet bezdrátově jsem však neměl potřebu ho nijak využívat.
Je asi jedno, jestli si s sebou třeba na dovolenou vezmete bezdrátovou nabíječku standardu Qi, nebo adaptér do zásuvky s USB-C, pokud máte některý z nových iPhonů a nové AirPods Pro. Krabička totiž obsahuje i cívku právě pro bezdrátové nabíjení, navrch i magnety pro MagSafe. Krabička od sluchátek má tedy tendence se „chytat“, a to nikoliv špatné party, ale právě nabíječek, které ji samozřejmě na sobě udrží.
AirPods Pro jen tak neztratíte
Nemohu nezmínit ani možnost si sluchátka vyhledat, stejně jako třeba AirTag. Není to schopnost pasivní, jako třeba u originální MagSafe peněženky, ale naopak aktivní. Znamená to, že neuvidíte místo, kde jste sluchátka opustili, ale kde se reálně nacházejí, protože umí ohlašovat svoji polohu pomocí okolních Apple zařízení.
Jakmile projde kolem nich někdo s iPhonem, odešlou přes něj svoji přibližnou pozici na server. V případě, že je například hledáte zahrabaná v hromadě prádla (můj případ), lze spustit akustickou sirénu, což taky dost pomůže s jejich nalezením.
Zvukové podání
Abych už přestal chodit kolem kaše – zvuk a používání. Nechal jsem sluchátka pár dnů vyhrát, nicméně zaznamenal jsem, že to mělo o dost menší efekt než u produktů konkurence. Důvod netuším. Zvukové podání je bez jakýchkoliv adaptačních funkcí poměrně zábavné.
Výšky zní poctivě a nezvoní, nejsou nepříjemně ostré. Basy nejsou podané špatně, ale pokud se řadíte k posluchačům dubstepu nebo DnB, asi se raději podívejte jinde. Zvukové podání však není analyticky nudné, jak to bývá u sluchátek za desítky tisíc, které ve výsledku hrají přesně tak, jak hrát mají, ale energii z hudby nepředají posluchači žádnou.
Magie s H2 čipem
Největší kouzla dělá čip H2, který má na starosti vše kolem zvuku a jeho úprav. Pomocí mikrofonů AirPody Pro snímají okolní hluky a ruchy a na základě toho upravují audio, které jde do uší uživatele. Pomáhají jim silikonové nástavce (v balení je několik velikostí), které pomáhají správnému usazení a především utěsnění ve sluchovodu.
Úprava zvuku má několik podob. Pokud počítáme i její úplné vypnutí, jsou čtyři. Režim propustnosti snímá, co se děje kolem vás a přimíchává to do zvuku prakticky bez cenzury. Perfektně tak člověk slyší, co se kolem něj děje, o čem je řeč a do toho mu hraje hudba.
Další variantou je Adaptivní režim, který jsem používal třeba ve městě. Je to takový mix ANC a úplné propustnosti, tedy předchozího případu. Za mě je to ideální způsob, jak překonávat třeba rušná centra měst. Hlasité zvuky jsou utlumené, ale zároveň víte, že se blíží projíždějící sanitka, takže nehrozí, že se úplně oddělíte od okolního dění. Dokonalé to není, někdy bych ocenil, kdyby to skutečně izolovalo o něco víc, ale v 90 % případů jsem byl spokojen.
Zdaleka nejvíc jsem si oblíbil mód Potlačování hluku. V něm zkrátka čip H2 filtruje vše, co by mohlo ohrozit poslech hudby a daří se mu to excelentně. Ať už jde o dětský řev nebo třeba periodicky opakující se hluk ve vlaku, odstřihne vás od toho. Jediné co zbude, je jakýsi vzdálený šum na pozadí, a to spíš u zdrojů kraválu, které jsou v bezprostřední blízkosti. Na hlučná pracoviště je to super, na běhání doporučím režim propustnosti, ať vás třeba nesrazí cyklista.
Zmínit musím ještě jednu možnost v nastavení. Detekce konverzací umí rozpoznat, že s někým mluvíte, respektive, že vy sám/sama mluvíte. V práci se mi to příliš neosvědčilo, i když jsem díky okamžitému ztlumení zvuku mohl mluvit s kolegou, pořád měl tendence na mě spíš pořvávat, dokud jsem si alespoň jedno sluchátko nevyndal. Lidstvo holt ještě není na něco takového připraveno.
Druhým důvodem pro úplně vypnutí byl můj zlozvyk mluvit si sám pro sebe. Je fajn, když neslyšíte při práci na zahradě třeba sekačku na trávu, ale jakmile si začnete pro sebe mumlat něco, že už by to chtělo vysypat koš, hudba se automaticky ztiší. Vlastně až s touto funkcí zjistíte, jak moc máte ve zvyku sami sobě nejrůznější věci polohlasně oznamovat.
AirPods Pro jako Handsfree
Jakkoliv jsem se snažil napsat tuto recenzi stručně až stroze, nemohu nezmínit jednu věc, na kterou jsem si velmi rychle zvyknul. Je to funkce handsfree, tedy volání přes sluchátka. Všechny ty vychytané algoritmy totiž neslouží jen k úpravě zvuku pro člověka, který má AirPody Pro v uších, ale i pro toho, s kým si případně telefonuje.
Je-li to na rušné ulici nebo třeba ve vlaku, izolace okolních hluků probíhá natolik dokonale, že mi jednou protistrana nevěřila, že nejsem doma nebo v kanceláři. Jediné, co je problém, jsou opravdu velmi blízké hluky, při nich jsem zaznamenal, že mi člověk na druhé straně „drátu“ nerozumí a sluchátka měla tendence tlumit i můj hlas. To byl ale skutečně extrémní případ.
Výdrž baterie AirPods Pro
Jenom jednou se mi stalo, že jsem sluchátka nechal úplně vybít, jinak jsem nikdy nenarazil na limit vestavěného akumulátoru. Apple uvádí dobu poslechu šest hodin s potlačováním hluku, nemám moc důvod tomu nevěřit, nad čtyři hodiny jsem se dostával naprosto běžně. Nabíjecí pouzdro zajistí až 30 hodin poslechu, což je výborná hodnota, která vystačí i na zaoceánský let na druhou stranu planety a zpět.
Stojí za to?
V malém balení nám Apple naservíroval vlastně ten samý produkt, který na trhu už byl, vylepšený jen o USB-C a delší výdrž. Je to málo? Pro člověka, který by přecházel z modelu z Lightningem asi ano, ten si moc nepomůže, zejména jestli nabíjí bezdrátově.
Ten, kdo hledá perfektní sluchátka pro běžný poslech hudby, případně volání, koupí AirPods Pro s USB-C neprohloupí. Já jsem si na ně natolik zvykl, že je používám prakticky denně a odložil jsem kvůli tomu i svá starší Sony WF-1000XM3. Sice hrála o něco malinko lépe, ale neměla tak perfektní ANC a ani zdaleka tak kvalitně neuměla posloužit jako handsfree.
Zdroj náhledové fotografie: Omid Armin / Unsplash, zdroj: vlastní