První nahrávka nebeské hudby: Poslechněte si, jaké zvláštní zvuky vydává Slunce

• Zajímá vás, jak zní vesmír?
• NASA zveřejnila zvuk Slunce

Dlouho se předpokládalo, že je ve vesmíru absolutní ticho. Tam, kde jsou atomy příliš daleko od sebe, než aby umožnily šíření zvukových vln, je každý zvuk utlumen dříve, než vůbec může vniknout. Nová zvuková nahrávka NASA však dokazuje pravý opak. Některá tělesa sluneční soustavy vydávají ohlušující rachot. Například Slunce zní, jako by si spokojeně mručelo pod vousy, dokazuje nová nahrávka.

Nepřehlédněte: Vývojář slavné série GTA zarmoutí hráče. Ukončí podporu počítačů s Windows 7 a Windows 8

Jak zní Slunce?

Ačkoliv se nás mnohdy autoři sci-fi filmů snaží přesvědčit o opaku, vesmír je velmi tiché místo. Jak je známo, ve vakuu se zvuk nešíří, takže i kdybyste sledovali například dramatickou srážku planety s asteroidem, napínavá scéna apokalyptických rozměrů pro vás stále bude jen němou a nudnou podívanou. Na druhou stranu to ale neznamená, že vesmírné objekty vůbec žádné zvuky nevydávají.

Abychom je slyšeli, musíme pomocí metody sonifikace převést vlny plazmatu, které se kolem nich vlní. Plazmové vlnění vzniká, když se elektrony zachytí v magnetických siločarách kolem velkých objektů, jako jsou planety, a spirálovitě se po nich stáčí dolů. Siločáry solárního magnetického pole se chovají podle pozorování astronomů obdobným způsobem jako hudební nástroje.

Je to tak trochu strašidelné

Každé těleso sluneční soustavy vydává svůj vlastní zvuk. Tentokrát se experti zaměřili na Slunce, které pumpuje do vesmíru tolik energie, že zahřívá a osvětluje nejen celou naši planetu, ale i zbytek sluneční soustavy. Nejenže hvězda vyzařuje neuvěřitelné světlo a teplo, ale je také velmi hlasitá.

Vědci říkají, že Slunce teoreticky vydává zvuk o síle přibližně 100 decibelů, což se dá přirovnat k tomu, jako kdybyste stáli vedle reproduktoru na rockovém koncertě nebo v rušném nočním klubu. Když si uvědomíme, že je od nás vzdáleno 150 milionů kilometrů, je to přinejmenším působivé.

První zvuky z vesmíru zaznamenal astronom Karl Guthe Jansky v roce 1932

Tento americký fyzik a radioinženýr sestrojil anténu na otočné plošině, díky níž se mohla pohybovat v libovolném směru (zanedlouho proto získala přezdívku Jansky’s merry-go-round). Určena byla k detekci specifického frekvenčního rozsahu rádiových vln. Když začala přicházet první data, objevilo se trvalé syčení v pozadí, které, jak Jansky zjistil, nebylo náhodným šumem, ale zvukem samotného srdce galaxie Mléčné dráhy.

Plazmové vlny, které víří kolem planet, mohou také vytvářet zajímavé cvrlikání a pískání známé jako chorus. Ten pozemský může znít trochu jako ptáci nebo velryby. Saturn se svým složitým systémem měsíců a prstenců naopak zní jako soundtrack z děsivého sci-fi filmu z 50. let.

Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: Science Alert