- Ukrývá se pod povrchem Merkuru život?
- Podmínky pro něj mohla vytvořit vrstva soli
Vědci zkoumající severní pól Merkuru, planety, která se v naší soustavě nachází nejblíže ke Slunci, došli po letech k překvapivému zjištění: Tamní podmínky mohly vytvořit potenciálně obyvatelné prostředí pro některé extrémní formy života.
Nepřehlédněte: Apple úmyslně snižoval výkon iPhonů. Zákazníkům teď musí vyplatit tučné odškodné
Život pod povrchem Merkuru?
Podle nejnovějšího prohlášení Institutu planetárního výzkumu by se život mohl nacházet v ledovcích soli pod povrchem Merkuru, protože jsou plné těkavých sloučenin. Podobné podmínky přitom panují i v některých oblastech na Zemi.
„Tento směr bádání nás vede k úvahám o možnosti, že na Merkuru existují podpovrchové oblasti, které by mohly být pohostinnější než jeho drsný povrch,“ uvádí Alexis Rodriguez z Marshallova střediska vesmírných letů amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).
Sonda NASA Messenger studovala geologii severního pólu Merkuru a na základě získaných dat tým výzkumníků zjistil, že krátery Raditladi a Eminescu může protékat sůl. Na rozdíl od pozemských ledovců jsou však ledovce na Merkuru tvořeny solí, která zadržuje vodu, dusík a oxid uhličitý.
Tyto látky se nejspíše dostaly na povrch planety poté, co ji zasáhla jiná vesmírná tělesa a prorazila silnou vrstvu čediče. A protože průměrná denní teplota na Merkuru se pohybuje kolem 430 °C, tyto chemické látky se postupně vypařily. Přesto vědci dokázali rozpoznat místa, kde se solné ledovce v minulosti nacházely nebo stále nachází.
„Naše modely silně potvrzují, že tyto ledovce nejspíše vytvořilo proudění soli a že po jejich usazení se v nich zachovaly těkavé látky po dobu více než jedné miliardy let,“ upozorňuje spoluautor studie Bryan Travis.
Nejmenší planeta v naší sluneční soustavě
Vrstva soli pod povrchem planety je teoreticky skryta před slunečním žárem a může podporovat extrémní formy života. „Specifické sloučeniny soli na Zemi vytvářejí obyvatelné niky i v těch nejdrsnějších prostředích, kde se vyskytují, jako je vyprahlá poušť Atacama v Chile,“ dodal Rodriguez.
Před tímto objevem se odborníci domnívali, že Merkur je neobyvatelný kvůli velkým tepelným výkyvům, absenci atmosféry a silnému slunečnímu záření. Ale podobně jako na Zemi existuje „zlatá zóna“, která se nachází v té správné vzdálenosti od Slunce, jež umožňuje život, tak vědci věří, že něco podobného se možná děje i pod povrchem Merkuru.
Merkur je nejmenší planetou ve sluneční soustavě s rovníkovým poloměrem 2 439,7 kilometru. Intenzita slunečního záření na jeho povrchu se pohybuje mezi 4,59 a 10,61násobkem typické energie Slunce přijímané Zemí.
Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: Mirror