- Evropa si prosazuje stále více pokut a regulací, ale ve skutečnosti moderní technologie neovládá.
- V rámci globalizace se Evropa dobrovolně vzdala velké části výroby a stala se fakticky závislou na světě – ale stále se chová tak, že má právo ostatním nařizovat.
- Závislost na cizích technologiích je nebezpečná. Místo regulací by se EU měla zabývat spíš rozvojem vlastního výzkumu a vývoje.
Evropská unie začíná válčit proti všem: Na Applu se jim nelíbí jejich přístup k nabíjení a to, že by si Apple zavedl vlastní certifikaci pro své USB-C kabely. U Google se jim zase nelíbí jejich obchod s reklamou, Čína je obecně potenciální bezpečnostní riziko a umělá inteligence se musí regulovat. Pokud jde o Twitter, tam mu hrozí rovnou zablokováním, což je vtipné, protože Twitter blokují převážně totalitní režimy. Pokud by tohle všechno začalo opravdu natvrdo prosazovat, budeme mít vážný problém.
Nepřehlédněte: „Ne, já nejsem robot“: Proč nám umělá inteligence lže, jak když tiskne?
Evropa dělá vůbec spoustu zvláštních rozhodnutí, která ale často nedopadají tak, jak si tvůrci nařízení usmysleli. Zavedení GDPR vedlo hlavně k tomu, že nás dnes doslova každá webová stránka otravuje se schvalováním, zda může data sbírat, což je pikantní zvláště u Facebooku, který pokaždé otevírá novou instanci prohlížeče, takže „Accept all cookies“ schvalujete znova a znova a znova. Na mnoho menších zahraničních stránek se nedostanete vůbec, protože než aby se jejich správci trápili s EU a vyhrožováním pokutami, radši rovnou zablokovali přístup na základě geolokace.
Povinnost platit za obsah, kterou si vydupaly ze země mediální domy, pro změnu dopadla tak, že při linkování se zobrazuje už jenom titulek, není tam ani anotace a ani fotka, takže linky na stránky mediálních domů vypadají jak z poloviny 90. let. Zjednodušeně řečeno – nadměrná regulace přináší spoustu nepředvídaných následků.
Kobří efekt, krysí paradox
Spousta politiků nezná jev nazývaný kobří efekt – totiž že snaha o řešení problému může všechno výrazně zhoršit. Kobří efekt je založen na vyprávění o tom, že se britská vláda rozhodla v Indii řešit problém s přemnoženými kobrami tak, že za jejich hlavy bude vyplácet odměnu. Lidé začali kobry lovit, ti podnikavější si dokonce založili kobří farmy a začali je pěstovat. Když to vláda zjistila, odměnu ukončila – a majitelé farem vypustili hady na svobodu, čímž se problém přes spoustu vyplacených peněz ještě zhoršil.
Není jisté, jestli se tento příběh opravdu stal, ale je prakticky jisté, že téměř totéž se stalo během koloniální vlády Francie ve Vietnamu – tam šlo ale o krysy. Úředníci vypláceli za krysí ocasy, což podnikavce přesvědčilo k tomu, aby krysám řezali ocasy zaživa: Podnikavci měli peníze a krysy přežily a mohly se více množit. Obě situace popisují totéž – nezamýšlený výsledek nařízení, které se mine účinkem a jehož dodržování jen všem komplikuje život.
GDPR nám přineslo nekonečné potvrzování souhlasů se zpracováním osobních údajů, připravovaná regulace umělé inteligence, která žádá o rozlišování mezi lidským produkem a výstupem AI nám zase připraví spoustu drobných poznámek, které bude vypadat asi takhle „(*) Podklady byly zpracovány umělou inteligencí.“ Bude to všude – asi jako varování na papírových kelímcích, že jejich obsah může být horký. Pokud něco funguje, budou to výrobci používat i nadále – jenom vyplní literu zákona po formální stránce.
Regulace a přístupové restrikce pro změnu naučily obyčejné Evropany, co je to VPN a jak funguje technologie Tor. Posměváčci říkají, že demokratický svět přebírá postupně restrikce, které si vymyslela na své občany Čína – jenomže ti se pro změnu naučili obcházet restrikce. A aby byly čínské restrikce opravdu účinné, musela Čína nabídnout svým občanům alternativní technologie k těm blokovaným. Čína to technologicky zvládne – otázka je, jestli na to má Evropa.
Evropský technologický úpadek
Západní Evropa představovala zpočátku technologického lídra, ale od 50. let minulého století začala v oblasti IT ustupovat Americe. Dlouhou dobu měla významné technologické giganty, ať už šlo o francouzské firmy jako Matra a Thompson, tak další giganty, například Philips, který ještě v 80. letech představoval skutečného technologického inovátora ve spotřební elektronice. Svoje vlastní počítače si vyvíjela Británie, ba i Itálie měla výrobce jako Olivetti, který vynikal precizností a krásným designem svých počítačů.
Situace se radikálně změnila v polovině 80. let, kde se začalo stále více prosazovat PC – a PC bylo složené z komponent, které se daly vyrábět kdekoliv na světě a ve finále jenom sestavit na míru zákazníkovi. Snaha minimalizovat náklady vedla k hledání míst, kde se dá vyrábět s co nejmenšími náklady – a lídrem se stala jihovýchodní Asie, která měla velké množství pracovní síly a dobrou pozici v námořní dopravě, takže získala snadný přístup k surovinám.
Dalších přibližně dvacet let panovala situace, kdy se design a vývoj dělal primárně v Americe – a výroba v jihovýchodní Asii. Amerika dominovala v oblasti softwaru a technologií, z Evropy se pozvolna stával spíše dodavatel špičkových výrobních nástrojů. Asie si ale začala vyvíjet vlastní technologie – a mezi nimi dominuje Čína, která si buduje vlastní alternativní svět technologií, který sice za Západem zaostává, ale opravdu ho mají a je funkční – a dokázali si rozvinout i vlastní kosmický program.
Pokud chcete vyvíjet nátlak, musíte mít alternativy
Evropa je dnes stále dobrá v softwaru, ale vývoj hardwaru je prakticky v režii Ameriky. Strategická výhoda Ameriky je v tom, že stále láká velké množství pracovitých a tvořivých lidí, mají dostatek prostoru i kapitálu, takže není divu, že se internetová a mobilní revoluce rozjížděla hlavně tam.
Současná situace je taková, že Amerika fakticky kontroluje velké platformy: Microsoft ovládá platformu Windows, Apple zase Mac, velká serverová řešení (s výjimkou SAP) rovněž, v Americe také vzniklo hnutí Open Source. Platformu Android ovládá Google, iOS opět Apple. Platformy jsou důležité proto, že kolem nich vzniká software: A i když vyrábíte kvalitní software, neovládáte platformu.
Evropa fakticky platformy vůbec neovládá, vývoj vlastního hardware se zaměřuje hlavně na komponenty pro výrobu strojů a automobilů – dá se říci, že je tedy spíš zákazníkem pro americké firmy. Svoji snahu o regulaci jejich chování zakládá na představě, že je tak významným zákazníkem, že si americké firmy ani nedovolí je neposlechnout. Přístup EU je, z hlediska internetového humoru, tak trochu „Karen“ přístup – přístup arogantní uřvané zákaznice středního věku, která všem rozkazuje a kibicuje i manažera obchodu. Ano, je to fakticky vyhrožování.
Otázka je, jestli tohle může fungovat – a pokud ano, tak jestli to může fungovat dlouhodobě. Velké platformy se snaží ovládat celý svět, tedy i Evropu – a hlavně nedovolit, aby tam vznikla reálná konkurence. Je ale velkou otázkou, co si nechají líbit a kam až EU může zajít předtím, než velké platformy začnou omezovat svoje služby.
Úplné odpojení se od velkých platforem je opravdu problematické. Snadno se dají zakázat ty nikoliv kritické služby, řada totalitních režimů blokuje služby jako je Twitter nebo Wikipedia. Celé platformy s jejich službami a hardwarem jsou ale problém, jak ukazuje obchodní válka mezi USA a Čínou – a v jejímž rámci byl například Huawei odepřen přístup ke službám Googlu. Huawei je schopná firma a vytvořila si svoje alternativy, ale je bez debat, že nemožnost používat služby Google je poškozuje na světových trzích.
Budete nás poslouchat, nebo – nebo co?
Čína je jedna z mála zemí, která zvládla částečné odtržení se od západních platforem prostě proto, že má technickou způsobilost udělat to – a navíc má tak velký vnitřní trh, že se jim to vyplatí. Otázkou ale je, jestli něco podobného dokáže zvládnout Evropa, pokud něco zase nařídí velkým platformám – a ony řeknou ne.
Zatím eurokomisařka Jourová vyhrožuje Twitteru, že se buď podřídí požadavkům EU na regulaci obsahu – a nebo v Evropě skončí. Dobře, moc by se nestalo, pouze bychom se zařadili vedle Číny, Severní Koreje, Uzbekistánu a Ruska. Jenomže i Rusko si vytvořilo vlastní alternativu VKontakte – máme čím Twitter nahradit? Je to software, to bychom zvládnout mohli.
Podstatně komplikovanější je situace u opravdu velkých platforem, jako je Apple. Ten bral zatím euronařízení vcelku hravě – ale kdyby došlo na jeho zákaz v Evropě a například by EU zakázala prodej jeho non-compliant zařízení – co by se stalo? Co kdyby na to Apple zareagoval jako v případě Ruska a vypnul by pro EU AppStore? To by pro něj byla docela rána (EU tvoří přibližně čtvrtinu jeho příjmů), ale byla by to naprostá katastrofa pro evropské firmy, působící v jeho ekosystému a které přes něj prodávají vlastní software a služby.
Otázka také je, jak by to bylo politicky průchozí, protože produkty Apple jsou určitý symbol společenského statutu, jsou navzájem provázané skrz ekosystém a tento ekosystém se používá i pro seriózní práci, takže si nedovedu představit, jak je potrestat částečně jinak než pokutou. EU rozdává pokuty ráda, technologičtí obři se tomu brání – a je docela možné, že časem Američanům dojde, že evropské pokuty jsou svého druhu forma zdanění, protože i když neumíme vyrábět konkurenceschopné technologie, pořád ještě můžeme zdaňovat ty, kteří je vyrábět umí.
Zdanění technologických gigantů se nakonec promítne do vyšších spotřebitelských cen, takže se pak nedivme, že jsou v Evropě o tolik dražší než ve zbytku světa. A to není dobře, protože pokud si Evropa vážně chce hrát na znalostní ekonomiku a technologického lídra, musí mít, za prvé, levné energie, za druhé přístup ke špičkovým technologiím a za třetí podporovat výzkum a vývoj – a ne zavalovat své občany papírováním, regulacemi, poplatky a pokutami.
Pokud totiž EU nebude podporovat vývoj a výrobu na svém území, nejenže nebude lídrem, ale naopak ti talentovaní budou utíkat hlavně do Ameriky, kde je prostředí pro vývoj daleko lepší. Díky moderním technologiím jsou zvláště vývojáři softwaru vysoce mobilní, nemají problém emigrovat někam, kde je pro ně prostředí lepší – a tím Evropa přijde jak o kapacitu vyvíjet technologie, tak i o příjmy z jejich prodeje.
Další články autora:
- Umělou inteligenci si musíme ochočit jako naši předci vlky, jinak dojde ke konfliktu, říká expert
- Vision Pro: Apple si zřejmě myslí, že všichni chceme žít uvnitř počítače
- Ne, já nejsem robot“: Proč nám umělá inteligence lže, jak když tiskne?
- Nahradí učitele? Do škol vstupuje umělá inteligence a s ní revoluce ve vzdělávání
- 3D tisk versus umělá inteligence: Která technologie je pro cesty do vesmíru důležitější?
- Jak zapojit AI do našich životů a nezbláznit se z toho? Velký populační betatest už probíhá, říká expert
- AI války: Začíná hon za obecnou umělou inteligencí. Kdo bude tahat za delší konec provazu?
- Máme se bát vzestupu umělé inteligence? Vůbec ne, lidstvo pozvedne na vyšší úroveň, říká expert
- Umělá inteligence není nepřítel, je to náš potomek. Posune nás na úroveň bohů, říká expert
- Umělou inteligenci obrátíme proti sobě. V budoucnu nám zůstane jen naše člověčenství, říká expert
- Umělá inteligence versus Google: Budeme muset kvůli AI předělat většinu internetu?
- Revoluční GPT-4: Umělá inteligence zařadila čtvrtý převodový stupeň. Může se vymknout kontrole?
- Věčná válka iOS a Androidu nikdy neskončí. A to je vlastně dobře, profitujeme z toho všichni!
- Jak moc jsme dnes augmentovaní? Člověka pomalu nahrazuje nový lidský druh Homo kyborgis
- Česko se vydá k Měsíci! Proč je cesta tanečníka Yemiho o naději, kterou nám nedají ani politici, ani armáda?
- Otevřené WikiLeaks nám ukazují pravou podstatu světa. Z pekelné knihy hříchů se mnohým zatočí hlava
- Dobrý sluha, ale zlý pán? Na umělé inteligenci v chytrých telefonech jsme čím dál víc závislí
- Bez perexů a bez dezinformací: Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, ukazuje novela mediálního zákona
Zdroj náhledové fotografie: Dan Burton / Unsplash, zdroj: vlastní, Wikipedia, europa.eu, euronews, androidauthority
Díky za opět zajímavý článek. Jen by to chtělo opravit “ti podnikavější si dokonce založili kobří farmy a začali je pěstovat.”