Přechod z Windows na MacBook s macOS: Vyplatí se přejít? Tady jsou naše roční zkušenosti!

• Před zhruba rokem jsem se odhodlal k přechodu z milovaného pracovního ThinkPadu s Windows na notebook od Apple s macOS.
• Krom totálně odlišného hardware to znamenalo i nutnost zvyknout si na nový operační systém.
• Zde jsou mé zkušenosti po roce, které možná pomohou někomu, kdo rovněž zvažuje podobnou změnu

---

Nepřehlédněte: Češi, používáte starší iPhone? Apple vám možná už brzy nemilosrdně omezí funkce

---

Změna hardwaru

Apple se vydal svojí vlastní cestou a neuvěřitelně z toho těží. Jasně, MacBooky byly vždy docela svižné, ale příchod M procesorů trochu změnil pravidla hry. Jednak se tím cupertinští ještě více vzdálili zbytku trhu a hlavně si vyvinuli hardware přímo na míru.

Když jsem odložil do té doby výkonově zcela dostačující ThinkPad do skříně a začal používat MacBook Air M1, netušil jsem, že by má práce mohla být efektivnější a mnohem rychlejší. Byla, a to hned jakmile jsem se naučil používat operační systém macOS.

Snad nejvíc mě okouzlilo, že není nutné notebook jakkoliv uspávat nebo vypínat, prostě ho zavřete a kdykoliv ho otevřete, během dvou sekund pokračujete tam, kde jste skončili. Trochu mi ale vadí ztráta kontroly nad vypínáním a zapínáním.

Jistě, MacBook sice vypnout jde, ale vyklopení displeje nebo stisk jakékoliv klávesy ho opět zapne. Vadí mi to, když mu chci vyčistit klávesnici a přeleštit displej (ten se nejlíp čistý samozřejmě vypnutý, kdy jsou nejlépe vidět šmouhy).

MacBook a výkon

O výkonu Apple ARM procesorů už bylo napsáno mnoho. Aktuálně už mám MacBook Air s procesorem M2, což oproti M1 není zásadní skok, ale subjektivně tam lehké zlepšení vidím. Obdivuji i kvality zobrazovací, vyvážené barvičky a podobně, stejně jako k dokonalosti dotažený touchpad.

Co mi trochu překáží, jsou jistá omezení. Standardně nelze připojit k MacBooku Air víc jak jeden displej, což třeba mě lehce tlačí k pořízení MacBooku Pro, který to zvládá bez problémů. Musel jsem se tedy spokojit s tím, že externí zobrazovač připojím pouze jeden, čímž jsem si oproti ThinkPadu moc nepomohl.

Když se na to podívám s odstupem, tak ThinkPad nebyl moc stroj třeba na střih videí. Oproti tomu i v nejzákladnější konfiguraci není problém na MacBooku střihnout jednodušší video například z dovolené nebo ze svatby. Pohledem člověka, který chce třeba začít s nějakou multimediální tvorbou je tedy jablečný laptop pragmatičtější a dost možná i ekonomičtější volbou.

MacBook a neopravitelnost

S tím, jak Apple dělá své produkty hubené, co nejlehčí a tuším, že i naschvál tak trochu neopravitelné, se pojí i pár nešvarů. Pro příklad – v ThinkPadu byla Wi-Fi karta nepříliš kompatibilní s určitým hardwarem v mé síti. Našel jsem si seznam Wi-Fi modulů kompatibilních jak s ThinkPadem, tak s mým síťovým zařízením, objednal jednu z eBay a výměna byla otázkou čtvrt hodiny.

To samé upgrade RAM a pevného disku. Prostě je super mít možnost svůj notebook v domácích podmínkách i jenom třeba přepastovat, vyměnit mu klávesnici a klidně i displej. U MacBooků to jde také, ale je to o několik levelů náročnější práce vyžadující krom obligátního šroubování i třeba odstraňování lepidla.

To fakt dělat nechci. Navíc se bavíme pouze o opravách, upgrade je z důvodu maximální možné integrace prakticky vyloučen.

Odolnost ThinkPadů

Miluji ThinkPady řady T pro jejich nezničitelnost. V autě můžete notebook vozit v kufru bez nějaké další ochrany a vlastně ani nevadí, když ho náhodou zaskládáte nákupem. Drobné ucintnutí kávy zvládají bez zaváhání, přenášení za víko jim nevadí a v nouzi bych se neváhal „téčkem“ ani bránit.

Dostat hořčíkovým šasi do obličeje je jistota zlomené čelisti, ne-li něčeho horšího. K MacBooku se oproti tomu musím chovat v rukavičkách. Hliníkové tělo nárazy trvale a velmi neesteticky poznamenají a přenést ho z obýváku do pracovny za víko displeje bych zkusil asi jenom jednou. Maximální úhel otevření je asi 130°, takže práce s počítačem na klíně je prakticky vyloučena.

Windows vs. macOS

Přechod z Windows na macOS byl popravdě asi největší trabl. Začalo to už jenom tím, že křížek pro zavření okna je nikoliv v pravého horním, ale v levém horním rohu. Do toho nové klávesové zkratky a největší chaos v hlavě jsem měl z podivné práce s více plochami, které se chovaly nelogicky a dělaly si co se jim zlíbilo. Až vám někdo bude tvrdit, že operační systémy Applu jsou intuitivní, tak kecá. Windows určitou logiku mají, v macOS se musí člověk do značné míry přizpůsobit.

Na druhou stranu je skutečně fenomenální rychlost, s jakou to celé funguje, dokud nenarazíte na limit operační paměti (v mém případě 8 GB). Pak přijde několikasekundové čekání, až si systém vše přechroustá. Navíc se mi na rozdíl od Windows nikdy nestalo, že by mi haprovalo uspání počítače nebo se cokoliv na softwarové úrovni pokazilo.

Chvíli jsem si musel zvykat na nové aplikace. Prohlížeč Brave je naštěstí pro oba operační systémy shodný, co jsem musel oželet, je OneDrive. Jasně, přes Terminal to nějak naroubovat jde, ale to je něco, co fakt dělat nechci. Potřebuji aplikaci nainstalovat a fungovat s ní. Proto jsem začal data ukládat na iCloud.

Velmi ochotně jsem si zvykl na nativní poznámkovou aplikaci a Mail. Obojí funguje dokonale a zejména Poznámky jsou skutečně skvělé, pokud potřebujete do textu vkládat třeba i fotky. Na počítači píšete a co si chcete vyfotit, to přímo do textu vložíte z iPhonu (k provázanosti s ostatními zařízeními se ještě dostanu). Za boha jsem si však nezvykl na prohlížeč Safari, který považuji za zastaralý a oproti těm modernějším nic moc.

Kolem a kolem jsem byl schopen něčeho, co bych nazval jako „plný přechod“ v rámci zhruba jednoho měsíce. Něco mi museli poradit zkušenější kolegové, na něco jsem si musel přijít sám a najít optimální náhrady za aplikace, na které jsem byl zvyklý z Windows, mi chvíli trvalo. Dnes jsem schopen fungovat s oběma systémy a přecházet plynule mezi nimi. Na stolním PC mi běží Windows 11, a to z důvodu, který musím zmínit také – hry.

S macOS mám jediný zásadní problém, a to že ne něm nemohu provozovat celou knihovnu her ze Steamu. Nemám teď na mysli omezení stran grafického výkonu, ale naprostou většinu titulů nenainstaluji, a to ani ty starší. Na internetu se sice válí spousty návodů, jak konkrétní hry rozběhat, ale to není něco, co bych chtěl řešit. Potřebuji nainstalovat a hrát.

Apple a jeho provázanost

Od roku 2007 používám iPhone a jsem spokojen. Měl jsem krátká intermezza s BlackBerry i s Android zařízeními, ale pokaždé jsem se vrátil zpět k Applu. To, jakým způsobem funguje mé trio MacBook – iPhone – HomePod mě nepřestává udivovat.

Nestalo se mi, že by jedno ze zařízení odmítalo s ostatními komunikovat, vše se děje do značné míry samo (například aktualizace firmware HomePodu) a hlavně to nádherně spolupracuje.

Telefonní hovor si mohu předat z iPhonu na HomePod a následně na MacBook, s tím zase mohu použít kameru telefonu pro videohovory a podobně. Jasně, míří k tomu i Android, který zvládá spolupracovat s Windows, ale zatím to nefunguje na úrovni, s jakou to umí Apple.

Kudy dál?

Možná se váženému čtenáři zdá, že jsem bezpečně zamčený ve zlaté kleci jménem Apple a do smrti se z ní nevymaním. Není tomu tak! Zkoušel jsem chytré jejich hodinky a popravdě nic moc, zklamaly mě, takže jsem je v rámci rodiny poslal dál.

Aktuálně pracuji na již zmíněném MacBooku Air s M2 procesorem, který si zhruba rok nechám a pak ho prodám. Mezitím už pokukuji po kompromisu v podobě Microsoft Surface produktů.

Jsou dostatečně skladné, mají solidní výdrž a očekávám, že budou odladěné i po stránce softwarové. Příští stanice tak bude možná trochu návratem a z Apple zařízení mi zbude akorát chytrý reproduktor a telefon. Uvidíme.

Zdroj náhledové fotografie: Michail Sapiton / Unsplash