DNA

Objev, který nikdo nečekal. Vědci z Googlu dokázali v laboratoři vytvořit umělý život

  • V laboratořích provedli neobvyklý experiment
  • Jeho výsledkem byl vznik digitálního života 

Život si vždy najde cestu. Dokládá to experiment, který simuloval, co by se stalo, kdybyste nechali hromadu náhodných dat o samotě po miliony generací. Vědci společnosti Google říkají, že byli svědky vzniku samoreplikujících se digitálních forem života. Jejich přelomový objev by mohl pomoci zodpovědět otázku, jak vznikl skutečný biologický život.


Nepřehlédněte: Umělé Slunce: Čína postavila vědecký zázrak. Lidstvo odemyká neomezený zdroj čisté energie


Pozorovali vznik digitálního života

„Dokázat vyvinout samoreplikující se programy z náhodných výchozích bodů je velký úspěch,“ řekla serveru New Scientist Susan Stepneyová z University of York ve Velké Británii. „Je to rozhodně velký krok k pochopení možných cest ke vzniku života, zde v prostředí, které je zcela vzdálené biologii.“

Život na Zemi pravděpodobně vznikl v prvotní „polévce“. V průběhu miliard let a nespočtu drobných interakcí se z náhodné směsi vody a organických sloučenin nakonec zrodily první organismy. Jak to přesně vypadalo, není jasné. Jak se z chaosu zrodil řád?

„Nemyslím si, že se stalo něco magického,“ uvedl Ben Laurie ze společnosti Google. „Došlo k fyzikálním jevům, které se prostě odehrávaly často a po velmi dlouhou dobu – a daly vzniknout velmi složitým věcem.“

Simulace expertů z Googlu se dá přirovnat k jakési digitální prapolévce. V experimentu nebyla stanovena žádná pravidla a náhodným datům nebyly dány žádné podněty.

Aby vše bylo co nejjednodušší, byl použit programovací jazyk Brainfuck, který je podle slov výzkumníků známý svým „obskurním minimalismem“ a umožňuje pouze dvě matematické operace: sčítání a odčítání jedniček.

Země, stratosféra
Zdroj: LoganArt / Pixabay

Samoreplikující se programy

V simulovaném prostředí nechali vědci náhodná data, představující molekuly, interagovat bez jakýchkoli pravidel nebo impulzů, což umožnilo digitálním molekulám vykonávat kód a přepisovat se navzájem i sousední data. Za těchto podmínek překvapivě vznikly samoreplikující se programy.

Podle Laurieho toto zjištění dokazuje, že existují vrozené mechanismy, které umožňují vznik života. Samoreplikace však sama o sobě ještě neznamená život – podle některých odborníků bychom měli pozorovat také nárůst složitosti organismů.

„Sebereplikace je důležitá, ale bylo by chybou se domnívat, že je to kouzelná kulka, z níž automaticky vyplývá vše ostatní, co je na životě zajímavé,“ vysvětluje Richard Watson z univerzity v britském Southamptonu.

Odborníci z Googlu se však domnívají, že něco může být způsobeno praktickými omezeními. Například Laurie věří, že s vyšším výpočetním výkonem by mohly začít vznikat složitější programy, které by potenciálně připomínaly samotný život.

Zdroj náhledové fotografie: geralt / Pixabay, zdroj: Futurism, New Scientist

Total
0
Shares
1 komentář
  1. Vytvořili umělý život, ale nedokáží mít normální technickou podporu, která by řešila vaše požadavky rychleji. To je trochu paradox.

Comments are closed.