- Vesmírem letí pět rádiových kruhů větší než Mléčná dráha
- Vědci dosud netušili, co je způsobilo
Podivné ORC jsou obrovské kruhy rádiových vln. Dosud jich bylo pozorováno pouze pět a vědci neměli ponětí, jak vznikly. Tým astronomů však nyní dospěl k závěru, že jsou produktem obrovských výtrysků plynu z galaxií, které vytvářejí hvězdy fenomenální rychlostí.
Nepřehlédněte: Jedna z největších záhad Titanicu: Kam se poděli mrtví pasažéři? Odborníci prozradili, kde se nachází 1160 osob
Gigantické kruhy rádiových vln
Podle nového výzkumu jsou záhadné prstence rádiových vln „pozůstatky“ tvořené galaktickými větry – pravděpodobně z masivních explodujících hvězd známých jako supernovy.
V roce 2019 zachytil nově dokončený teleskop Australian Square Kilometer Array Pathfinder (ASKAP) něco, co dosud nikdo nespatřil: prstenec rádiových vln (ORC) tak velký, že ve svém středu ukrýval celé galaxie. Vědci si zpočátku mysleli, že se nemůže jednat o pozůstatek supernovy, protože na to byl příliš velký.
Připomeňme, že všechny dosud nalezené ORC mají v blízkosti svých středů poměrně vzdálené galaxie a mnohé z nich se vyskytují příliš daleko od galaktické roviny, než aby mohly být součástí Mléčné dráhy. „Jakkoli jsou supernovy mocné, neměly by totiž být schopny vytvořit poloměry výbuchu široké miliony světelných let,“ mysleli si vědci.
Podle profesorky Alison Coilové z Kalifornské univerzity v San Diegu však to, co nedokáže jedna supernova, dokáže mnoho supernov, které vzájemně „spolupracují“.
Jsou důsledkem explozí supernov
Takzvané hvězdné galaxie produkují hvězdy často hmotnější než Mléčná dráha. Čím je taková hvězda hmotnější, tím kratší je její život a pokud je její hmotnost vyšší než osm hmotností Slunce, skončí jako supernova.
Z toho vyplývá, že v každé galaxii, která je ve fázi hvězdného vzplanutí po dobu desítek milionů let, existuje spousta explodujících hvězd. I když mezi jednotlivými výbuchy mohou být roky, podle astronomických měřítek se tyto exploze téměř shodují.
To podle Coilové urychluje větry nesoucí plyn o hmotnosti rovnající se 200násobku hmotnosti Slunce na rychlost 2 000 kilometrů za sekundu (neboli téměř jednoho procenta rychlosti světla). To stačí k tomu, aby se část plynu vytlačila mimo hvězdnou galaxii, přičemž elektrony odtržené od plynu se dostanou ještě dál.
Když se galaktický vítr zastaví, dopředný ráz pokračuje v pohonu vysokoteplotního plynu z galaxie a vytváří rádiový prstenec, zatímco zpětný ráz posílá chladnější plyn zpět do galaxie. To vědci zjistili z počítačového modelu, který zkoumal rádiový kruh nazvaný ORC 4. Simulace se odehrávala po dobu 750 milionů let.
Zdroj náhledové fotografie: se souhlasem NASA, zdroj: Metro, IFLScience