- Vozítko Perseverance poprvé zachytilo zvuk „raráška“
- Vědcům pomůže pochopit, jak vznikají velké prachové bouře
Malý rover americké vesmírné agentury NASA na Marsu natočil, jak zní Mars. Vědci zveřejnili první audionahrávku zvuku prachového víru na rudé planetě: zahrnuje „dunění“ poryvů o rychlosti až 40 km/h i „cinkání“ stovek prachových částic o vozítko.
Nepřehlédněte: Peklo zamrzlo: Tyto telefony Xiaomi a Redmi dostanou MIUI 14. V Česku je mají desetitisíce lidí
Jak zní Mars?
Malé prachové víry, kterým se říká prachoví čertíci (anglicky dust devils), se tvoří zahříváním povrchu sluncem, kdy vznikají teplé stoupavé vzdušné proudy. Denně jich po povrchu Marsu skotačí miliony a detekovalo je už několik vesmírných sond – rover Perseverance jich za dobu, co jezdí po rudé planetě, zažil tisíce.
Nikdy se však nepodařilo zaznamenat, jak takový marťanský prachový rarášek zní, protože mikrofon roveru je zapnut jen na několik sekund dvakrát týdně. Jeden ze záznamů nakonec zachytil zvuk prvního prachového čerta, který na sondu nelítostně vrhal zrnka prachu.
„Kdybyste tam stáli, možná byste viděli, jak se k vám blíží prach, ale pravděpodobně byste nic moc necítili a kvůli řídké atmosféře ani neslyšeli,“ říká Naomi Murdochová z univerzity ve francouzském Toulouse. „Zvuk se na Marsu nešíří příliš dobře, proto víme, že tato zrnka dopadala velmi blízko mikrofonu.“ Kombinací zvukového záznamu s údaji z dalších senzorů Perseverance Murdochová a její tým vypočítali, že prachový ďábel měřil v průměru asi 25 metrů a jeho výška byla nejméně 118 metrů.
Rover poprvé zachytil zvuk prachových „ďáblů“
Vědci naměřili průměrně 60 nárazů prachových zrnek za sekundu, což je podobná hodnota, jakou už dříve změřili u prachových rarášků, které se tvoří na Zemi. Je však zvláštní, že tyto nárazy dorazily ve třech krátkých „dávkách“. Tým Murdochové očekával, že prach se bude nacházet převážně ve stěnách víru, což by mělo za následek dva nárazy při průletu prachového ďábla. Záznam však odhalil nečekaný oblak prachu i ve středu víru a vědci zatím netuší, co ho způsobilo.
„Doposud je jedním z hlavních problémů, s nimiž se vědci potýkají při modelování marťanského klimatu, snaha předpovědět takové věci, jako kdy se objeví globální prachové bouře,“ říká Murdochová. „Jedním z důvodů, proč to nemůžeme správně modelovat, je to, že plně nerozumíme tomu, kdy, proč a jak se prach zvedá do atmosféry.“
Prachoví čertíci zvedají prach do atmosféry v mnohem menším měřítku, takže jejich studium by mohlo pomoci vědcům pochopit a dokonce předpovídat větší bouře na Marsu.
Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: New Scientist