- Hledat obyvatelné planety? Zbytečné!
- Bydlet přece můžeme na asteroidech
Postavit velkou vesmírnou stanici, kde by mohly žít statisíce lidí, ne-li více, není snadné. Potřebovat budete spoustu materiálu, a i když byste ji postavili, její obyvatelé by se museli vypořádat se dvěma hlavními problémy: S účinky nízké gravitace a s velkým množstvím kosmického záření. Nový odborný článek publikovaný serverem arXiv přináší odvážné řešení těchto problémů: Postavit vesmírnou stanici uvnitř asteroidu a nechat ho ještě více roztočit.
Nepřehlédněte: K Zemi se blíží kometa z jiné sluneční soustavy. Nad Českem snad bude vidět i pouhým okem
Lidské kolonie na asteroidech
S tímto návrhem přišel tým Davida W. Jensena z Rockwell Collins. Vědec říká, že pomocí samoreplikujících se robotů by se asteroid ve vesmírnou stanici proměnil již za pouhých 12 let a za (relativně) nízkou cenu 4,1 miliardy dolarů. To je skromná částka, pokud jde o ambiciózní vesmírné projekty – a tento ambiciózní rozhodně je.
Prvním krokem je najít vhodný asteroid, který by se na vesmírnou stanici dal snadno přeměnit. K tomuto účelu si vědci vybrali balvan Atira. Jedná se o blízkozemní objekt, který nikdy nepřekročí oběžnou dráhu naší planety. Má průměr 4,8 kilometru a je z kamene. A provází ho dokonce i měsíc – sekundární objekt o velikosti asi kilometr.
Předpoklad je takový, že materiál z asteroidu by se použil ke stavbě všeho potřebného, včetně solárních panelů a samotné vesmírné stanice. Jensen se rozhodl pro torzní konstrukci, tedy ve tvaru koblihy.
Vnější okraj koblihy by poskytoval ochranu před nebezpečím, jaké představují radiace a mikrometeority, zatímco uvnitř by bylo možné vybudovat několik úrovní ochrany, aby se maximalizovala obyvatelnost.
Od teorie k praxi je dlouhá cesta
Atira se otáčí kolem své osy jednou za necelé čtyři hodiny, ale pro úspěch projektu je třeba asteroid více roztočit, aby obyvatelům této prstencové stanice poskytl gravitaci blízkou zemské. S poloměrem jen něco málo přes 2,1 kilometru by musel dokončit jednu otáčku každých 105 sekund.
Vědec si zatím netroufá říct, kdy přesně by podobné město mohlo vzniknout, ale věří, že nakonec by k tomu mohlo dojít dřív, než si mnozí myslí.
Klíčem k úspěchu projektu jsou samoreplikující se roboti – stroje, kteří mohou z materiálů nalezených na asteroidu postavit každou součást vesmírné stanice od obytných modulů až po solární články.
Po zdárném dokončení mise by se přitom tito umělí pracanti mohli snadno přesunout na jiné asteroidy a začít proces restrukturalizace znovu.
Projekt týmu Davida W. Jensena je variací na takzvaný O’Neillův válec, futuristický koncept kolonizace vesmíru, navržený americkým fyzikem Gerardem K. O’Neillem, který vyšel v knize Vysoká hranice: lidské kolonie ve vesmíru z roku 1976.
Zdroj náhledové fotografie: se souhlasem University of Rochester, zdroj: IFLScience, Universe Today, arXiv