Má zákaz spalovacích motorů smysl? Pro Evropu je to extrémní risk, ostatní nás možná převálcují

• Příchod normy EURO 7 je v podstatě začátek labutí písně spalovacích motorů
• Od této přísné normy už není daleko k úplnému zákazu, který přijde v roce 2035, že nás ostatní převálcují
• Vybrali jsme si velmi drahou a riskantní cestu s nejistým výsledkem

O zákazu spalovacích motorů je prakticky rozhodnuto, jen těžko to půjde vzít zpět. I kdybychom se o to pokusili, kormidlu trhu, vývoje a výroby potrvá extrémně dlouho, než se otočí nazpět. Nemá smysl tedy moc spekulovat nad tím, jestli má smysl to zkoušet, spíš by bylo fajn se podívat, jestli je zákaz výroby nových aut spalujících fosilní paliva moudrý, nebo ne. Vycházet budeme převážně z dostupných dat, faktů a vědeckých poznatků.

---

Nepřehlédněte: Konec vysokých účtů? Vědci dokázali vyrobit elektřinu ze vzduchu

---

Fakt první – CO2 v atmosféře máme opravdu hodně

Nebudeme řešit, jestli má nebo nemá člověk vliv na planetu a její cykly. Nemá to totiž smysl, vědecké poznatky ukazují, že má, a to velmi velký. Možná znáte takový ten graf, který se nedávno šířil po sociálních sítích a bylo v něm vyobrazeno, jak to s CO2 bylo v minulosti.

V grafu, který končil tuším v roce 1950, bylo vidět, že se děje jakýsi cyklus. Jeho koncem byl právě rok 1950. Jenže to nejdůležitější se stalo po tomto roce a pokračuje to dodnes. Velmi podobným grafem disponuje i NASA, ale je komplexnější a lze z něj vyčíst, že se nám skutečně podařilo trhnout rekord starý minimálně několik set tisíc, spíše však milionů let.

Těžko říct, jak by křivka vypadala bez přítomnosti člověk na Zemi, korelace mezi rozvojem průmyslu a CO2 v atmosféře tu však je. A nedá se nijak „okecat“.

Fakt druhý – Evropa vyprodukuje minoritní podíl emisí

Opět si vypůjčíme (veřejně dostupný) graf, tentokrát z webu faktaoklimatu, který považuji za velmi nezávislou autoritu v oboru. V přehledné grafice ukazuje poměry na emisích CO2 v rámci kontinentů a větších celků. Neméně zajímavý je i přepočet na obyvatele. Grafika se váže k roku 2012, nicméně to není až tak podstatné, od té doby se sice leccos změnilo, poměrové zastoupení však bude nejspíše velmi podobné.

Co z toho můžeme vyvozovat? Podíváme-li se na tu fialovou, tedy evropskou část, zjistíme, že kdybychom ji zcela dali pryč, tak se vlastně zase až tolik nezmění. Respektive světová CO2 produkce by klesla o necelých 13 %, což – řekněme si upřímně – není žádná sláva. Česká republika vyprodukuje 0,3 % světových emisí, ačkoliv v přepočtu na jednoho obyvatele jsme silně nad průměrem.

Přepočet na obyvatele je sice fajn, ale nedává úplně smysl a je lepší se zaměřit na emise větších celků, jako jsou státy nebo dokonce kontinenty. Proč? Protože tyto větší celky se lépe řídí a i když se budeme snažit, tak zmenšit emisní stopu na úrovni jednotlivce je velmi těžké a nákladné.

Nabízí se sice řešení jako třeba montáž fotovoltaiky na rodinný dům, ale řekněme si na rovinu – to je mimo možnosti většiny české populace. Když naopak energetická politika směřuje třeba k výrobě energie z jádra a zavírají se uhelné elektrárny, jednotlivců se to až tolik nedotkne, ale vliv na produkované emise danou zemí je obrovský.

Fakt třetí – emise z dopravy tvoří minoritu z celku

Abychom mohli objektivně zhodnotit, jak moc má smysl emise z dopravy řešit, musíme vědět, kolik procent z celku tvoří. Vypůjčíme si proto ještě jeden graf, a to z International Council on Clean Transportation. Na něm je vidět, že osobní a nákladní doprava dohromady tvoří zhruba 20 % z celkového evropského emisního koláče CO2. Tedy jednu pětinu emisí tvoří spalovací motory.

Není to popravdě zase tolik, daleko větší podíl mají ostatní znečištění, zejména průmysl a výroba elektrické energie. Jednoduchým přepočtem tedy zjistíme, že kdybychom v EU zakázali ze dne na den jakékoliv spalovací motory, snížili bychom světové emise o 2,58 %. Dobře, vycházíme z dat, která pocházejí z různých roků z nedávné minulosti, takže to nebude zcela přesný údaj, ale víc jak 4 % to rozhodně nebudou.

Otázka – má smysl zakazovat spalovací motory?

Kdybychom měli adekvátní náhradu, která by neměla negativa a posunula nás oproti současnému stavu dál, nebyl by proti zákazu spalovacích motorů asi nikdo. Jistě, spoustě řidičů by chyběla emoční složka zvuku vytočeného agregátu, ale to je něco, co lze více či méně dobře simulovat, eventuálně se bez toho dá žít. Základním úkolem motorového vozidla je přeprava z bodu A do bodu B. Elektromobily s tím nemají problém, nicméně objektivně jsou v mnoha dalších parametrech horší.

Hodně se řeší dojezd, který je u těch nejmodernějších elektrických aut v laboratorních podmínkách přes 500 kilometrů. Reálně sice musíte třeba při dálniční jízdě dobíjet do 350 kilometrů, ale i s tím se dá vyrovnat. Cenově vychází nabíjení na veřejných nabíječkách o něco dráž, než jízda oblíbeným naftovým „kombíkem“. Tedy pokud budete nabíjet třeba jednou dvakrát do roka při delší cestě na dovolenou. Kdo má rodinný domek s fotovoltaikou, ten to překousne, protože po zbytek roku bude jezdit za velmi výhodných cenových podmínek.

Horší je to s cenou. U té se řeší, kdy dojde k tzv. paritě. Ta nám je slibována už několik let, přitom ne a ne se jí dočkat. Nejlevnější elektromobil na našem trhu je Dacia Spring – malé autíčko, do kterého se sotva vejdou dva lidé. V případě nehody samozřejmě chcete sedět v čemkoliv jen ne v tomhle. Stojí přes půl milionu. Za tu cenu už pořídíte solidní rodinný vůz.

Na trhu ojetin je situace podobná a kdo chce elektromobil, musí zkrátka počítat s vyšší cenou. Někteří fanatičtí obhájci elektromobilů tvrdí, že cenová parita už nastala, ale podložit to mohou možná tak příkladem vozů z luxusního segmentu, kde se vysoká cena trakčního akumulátoru vlastně „rozpustí“. Běžný člověk, který pracuje za mediánovou mzdu si elektromobil zkrátka dovolit nemůže. Dotovat elektrická auta je hloupost, na to už přišlo hned několik evropských zemí, které od toho ustupují.

Evropa dostane ránu

Problém spočívá v tom, že EU dlouho přešlapovala na místě a navzdory názoru většiny jejích obyvatel nakonec přece jenom zákaz přišel. Mezitím ale ve velkém investovala do vývoje elektrických aut Čína, která zároveň prosazuje své zájmy v Africe, kde jsou strategická naleziště surovin potřebných k výrobě baterií. Není tak divu, že čínské firmy na starém kontinentu své produkty pomalu začínají představovat jako levnou alternativu k bateriových automobilům slavnějších evropských koncernů.

Ze strany druhé se tlačí na evropské trhy gigant v podobě Tesly, která pravidelně obsazuje v EU přední příčky v prodejích elektrických aut. A evropský produkt? Například Peugeot e-208 je oproti i nejlevnější Tesle Model 3 směšně neschopný elektromobil a oproti tomu, co se sem hrne z východu, je zase nekřesťansky drahý.

Mimochodem, Škoda se pomalu z Číny stahuje, protože tam přestává mít šanci na úspěch a zaměřuje se na trhy s méně majetnou klientelou (velké naděje vkládá do Indie). To samé budou muset brzy začít dělat asi i ostatní evropské automobilky, protože přechod na elektromobilitu je pro ně obří hrozba a troufám si říct, že velkou část z nich to zlikviduje.

Nemáme tu továrny na baterie, které by byly schopné pokrýt potřeby výroby, nemáme moc nalezišť a umíme sice dělat auta krásná, praktická a kvalitní, nikoliv ale levná. Mentalita lidí se trendu možná nakonec přizpůsobí, ale… Na fosilní paliva se začnou vztahovat placené emisní povolenky a cena nakonec vyroste tak, že místo Fabie holt raději pojedete do práce autobusem.

Kdo na to bude mít, ten si elektrické auto pořídí, ale obávám se, že bude buď z USA nebo Číny. Troufám si říct, že evropské automobilky budou za dvě dekády na našich silnicích spíše raritou.

Stojí to za to?

Automotive v ČR zaměstnává kolem 180 tisíc osob a tržby v tomto sektoru dosáhly i ve slabším roce 2021 výše 632,4 miliardy korun. Ekonomika České republiky je do značné míry na autoprůmyslu závislá. Evropa je po hned po Číně druhým největším producentem osobních automobilů na světě. Ostatně sama Evropská komise k tomu má moc hezkou infografiku, která názorně ukazuje, co jsou v Bruselu ochotni riskovat kvůli snížení emisí CO2 o 2,58 %.

Mimochodem, tato hodnota je navíc velmi teoretická. Pokud budeme kupovat auta od pragmatičtěji uvažujících čínských a amerických firem (což budeme), tak tyto firmy rády za nás ta dvě a půl procenta doženou v ne tak energeticky efektivní produkci a při dobývání surovin potřebných pro produkci trakčních akumulátorů. Ve výsledku tedy jen přihrajeme svůj automobilový trh a výrobu našim dvěma největším ekonomickým konkurentům. Kdybychom si nechali své „spalováky“, nic takového nehrozí.

Zdroj náhledové fotografie: Freepik / Freepik, zdroj: vlastní (úvaha autora), climate.nasa.gov, europarl.europa.eu, faktaoklimatu, theicct