Koncesionářské poplatky za TV a rozhlas zrušme. Nechme to na lidech, ať platí dobrovolně, navrhuje expert

• Koncesionářský poplatek musí platit každá domácnost, která má televizní přijímač, stejné je to s rádiem.
• Z koncesionářských poplatků se financuje chod České televize a Rozhlasu.
• I když ČT nesledujete a Rozhlas neposloucháte, platit prostě musíte.

V posledních letech se více a více pozornosti upíná na Českou televizi a její financování. Když se totiž podíváme na její rozpočet třeba za minulý rok, ideálně přímo v interaktivním grafu na webu ČT, uvidíme jasný rozdíl mezi náklady a příjmy. Pakliže koncesionářské poplatky vynesou 5,7 miliard korun a rozpočet spolkne 7,2 miliard, něco je špatně. Jak je ale možné, že televize funguje? Kde se ten rozdíl bere?

---

Nepřehlédněte: Konec internetového pirátství v Čechách: On fakt dnes ještě někdo stahuje filmy a seriály?

---

Koncesionářský poplatek

Bývalý ředitel Jiří Janeček byl rozpočtově zodpovědný a pracoval s přebytkem rozpočtu, který odkládal do zvláštního fondu. Z této rezervy Petr Dvořák čerpal, aby pokryl deficit. Jenže tím se fond rezerv postupně tenčil a tenčil… Časem tak nezbylo nic jiného, než začít tlačit na politiky, aby otevřeli nepopulární téma – zvýšení vybírané částky. Ze současných 135 korun se pravděpodobně půjde výše. Na obhajobu dnes již bývalého šéfa ČT je třeba říct, že se televizní poplatek neměnil od roku 2008 a s reálnou hodnotou 135 korun udělala za tu dobu dost i inflace.

Pojďme se na chvíli zamyslet nad tím, jak moc morální je koncesionářský poplatek, který platit musíte, ať už službu využíváte nebo ne. Předně je třeba říci, že je to velmi totalitární mechanismus. Dost se to podobá výpalnému, které platíte OSA z každého pevného disku nebo třeba nenahraného DVD nosiče, který si koupíte – platíte nikoliv za to, že pirátíte, ale za to, že byste mohli. S televizí je to podobné – platíte nikoliv proto, že byste koukali, ale proto, že koukat můžete.

A když nezaplatíte? Musíte se buď odhlásit od plateb s odůvodněním, že jste slepí, jste cizinec, nebo máte příjem maximálně 2,15násobek životního minima za uplynulé kalendářní čtvrtletí. Případně nevlastníte TV přijímač, což ale ČT fikaně uvádí až dole na svém webu v sekci „Mohlo by vás zajímat“. Nahoře na stránce to samozřejmě není, aby si třeba lidé náhodou na první dobrou nevymysleli fintu s tím, že televizi doma nemají, ačkoliv realita je jiná.

Pakliže platit máte a nebudete, je to problém, který po čase skončí u exekutora. ČT jednou za čas všechna popisná čísla, kde je někdo hlášený, obesílá s dopisem, takže nemůžete tvrdit, že jste o povinnosti nevěděli. Co ale osobně považuji za zdaleka největší drzost je, že od poplatků se musíte sami odhlásit.

Prostě musíte udělat nějaký aktivní krok k tomu, abyste neplatili něco, co možná ani platit nemusíte a aby nedošlo k tomu, že se dostanete skrz neplacení do dluhů. Zde už se skutečně dostáváme na hranu nějaké základní morálky a toho, co všechno si musejí občané nechat ze strany státu/veřejnoprávních médií líbit.

Česká televize

Kdyby vše fungovalo jako na drátkách, neměl bych v zásadě s placením koncesionářského poplatku problém ani zcela dobrovolně. Jenže ČT, jakkoliv se navenek tváří jako seriózní, objektivní a apolitické médium, je tak trochu prolezlá několika nešvary. Proslýchá se cosi o tom, že to funguje jako velmi dobrá obživa pro několik rodin, přičemž třeba manžel jedné z moderátorek měl údajně poskytovat ČT předražené služby v oblasti přepravy osob mezi jednotlivými studii.

O tom se ale veřejnost nic nedozví, a to ani na dotaz podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. A když už se člověk zeptá, dostane odkaz na smlouvu, která vypadá třeba jako ta na obrázku níže. Jeden si pak leccos může domýšlet a ptát se, proč jsou částky začerněné.

Bývalý ředitel sice zkoušel argumentovat, že postupuje podle zákona, nicméně jeho tvrzení není v souladu s názorem soudu, jak ostatně ukázala kauza se žádostí o zveřejnění nákladů na tvorbu pořadů, ve kterých vystupuje Václav Moravec. Na místo Dvořáka byl již zvolen nový ředitel, který snad nebude mít problém poskytnout jakoukoliv informaci, na kterou mají koncesionáři nárok.

Mňoukání a úroveň pořadů

Docela zábavná byla i kauza s Markem Wollnerem, který měl patrně dát průchod svým nejnižším pudům a prý nutil podřízené „mňoukat“. A nejen to!

Je na místě se ptát i na úroveň pořadů, které ČT produkuje. Seriál Volha měl úspěch, stejně jaké mnoho dalších počinů. Ale opravdu je nutné, aby ČT tvořila třeba StarDance? Dobře, svoji „cílovku“ to asi má…

Pak tu máme třeba ČT art a ČT :D. Za rok 2022 měl program ČT : D pozornost 1,09 % z celodenního publika, ČT art měla dokonce pouze 0,40 %. Je samozřejmě na místě ptát se, kolik tvorba na těchto kanálech stojí, z rozpočtu se mi to nepovedlo zjistit. Ale rozhodně by stálo minimálně za zvážení, jestli není na místě nějaký menší audit a případné zrušení. Svoji úlohu by ČT plnila beze zbytku i bez obou těchto programů.

Pojďme to vyřešit tržně

Ze strany ČT existuje obří nevole k rozvolnění a tržnímu přístupu k placení poplatků. Pak by totiž televize neměla své jisté, ale byla by vystavena tlaku na kvalitu tvorby a svoji pověst. Co tím myslím? Třeba poplatky dobrovolné – velkou část obsahu za paywallem, bez poplatku nechat klidně jenom zpravodajství.

V tomto jdou České televizi na ruku i politici, kteří si to logicky s veřejnoprávními médii nechtějí rozházet. Domníváte se, že by ČT při dobrovolném placení neměla šanci uspět a postupem času by jednoduše zkrachovala? Možná. Anebo by prostě musela začít osekávat náklady, rušit méně sledované pořady a konečně začít třeba propagovat svůj obří a velmi kvalitní webový archiv. Mimochodem, web je důvodem, proč to vypadá, že koncesionářský poplatek budou muset platit všichni, kdo vlastní smartphone – opět absolutně arogantní a amorální přístup.

V konkurenci Netflixu, Voya, Disney+ a dalších podobných služeb by to ČT měla o dost těžší. O jejím úspěchu a neúspěchu by rozhodovali sami diváci. Někteří by si třeba zaplatili jenom v květnu na hokej, jiní jen prosinec, aby viděli pohádky. Rozhodně nepochybuji o tom, že velká část seniorů by byla ochotna platit třeba 250 korun měsíčně, aby nepřišli o kanály, na které jsou zvyklí. Publicistika a nákladné zábavné pořady by vznikaly za účelem vydělat peníze a uživit danou službu, nikoliv s tím, aby si trochu ukousli všichni, kdo mají s ČT něco do činění.

Scénář, kdy by byla ČT placena ze státního rozpočtu, není příliš pravděpodobný. Karta by se tím obrátila a ČT by najednou musela jít na ruku politikům, protože jinak by se mohlo stát, že by byl rozpočet krácen. Nedej bože, aby se někdo z poslanců začal třeba pídit po tom, co znamenají jednotlivé položky a jestli by nešlo něco dělat levněji… Tudy cesta nevede.

Jedním jsem si absolutně jistý – model, ve kterém nutíte ze zákona platit co největší množství lidí bez ohledu na to, jestli ČT sledují, jenom ukazuje, jak zoufale se celý ten moloch bojí jakékoliv konkurence. S drzostí sobě vlastní vám vedení České televize sáhne do kapsy pro výpalné. Mlčte a plaťte!

Zdroj náhledové fotografie: Aleks Dorohovich / Unsplah, zdroj: ČT, Nielsen Admosphere, vlastní