- Lidstvo může využít velikost Slunce pro prozkoumávání vesmíru.
- Pomůže k tomu jev gravitační čočky.
- Ideální je toto řešení při prozkoumávání nejbližších exoplanet.
Vědci přišli na to, že Slunce lze využít pro detailnější pozorování hlubokého „nekonečného“ vesmíru. Teleskop z naší nejbližší hvězdy můžeme udělat díky jevu známému jako gravitační čočka. Co to znamená?
Nepřehlédněte: „Každý září jako 500 bilionů Sluncí“. Vědci ve vesmíru objevili něco mimořádného
Gravitační čočka
Gravitační čočka je astronomický termín užívaný pro objekt s intenzivním gravitačním polem, který se nachází mezi pozorovatelem a zdrojem světla či jiného záření, přičemž tento objekt svým gravitačním polem zakřivuje paprsky vycházející ze zdroje podobně, jak tomu je u čočky.
Pro pozorování vesmíru jsou využívány masivní a drahé teleskopy, například Webbův teleskop (JWST) a jiné. Tento nový, který zmiňuje server Space.com, má fungovat právě na jevu gravitační čočky díky Slunci.
Pro představu, jak výkonný by mohl být sluneční teleskop: se zrcadlem o průměru 6,5 metru je JWST schopen dosáhnout rozlišení přibližně jedné desetiny úhlové vteřiny, což je asi 600× lepší než lidské oko. S tímto rozlišením by teleskop mohl vidět detaily na minci umístěné ve vzdálenosti 40 kilometrů od něj nebo zachytit vzor regulérního fotbalového míče vzdáleného 550 kilometrů.
Ale co kdybychom chtěli jít ještě dál? Větší teleskop by potřeboval buď gigantické antény, nebo síť antén létajících sluneční soustavou, což by vyžadovalo obrovský skok v našich technologických možnostech. A také značnou finanční investici.
Slunce jako obří teleskop
A právě v tu chvíli přichází na scénu sluneční gravitační čočka. Díky té jsme totiž schopni dosáhnout velmi vysokého rozlišení. Je to, jako bychom měli zrcadlo dalekohledu o šířce celého Slunce.
Přístroj umístěný ve správném ohnisku by dokázal využít deformace sluneční gravitace a umožnil by nám pozorovat vzdálený vesmír s rozlišením 10^-10 úhlových vteřin.
Právě velikost naší hvězdy je však zároveň hlavním problémem. Ohnisko všeho tohoto ohybu světla je 542× větší než vzdálenost mezi Zemí a Sluncem. Je to 11× větší vzdálenost než k Plutu a 3× větší vzdálenost, než jaké dosáhla nejvzdálenější sonda lidstva Voyager 1, která odstartovala v roce 1977.
Realizace? Je možná
Každopádně využití gravitační čočky u Slunce není zase tak nereálné, jak to „na papíře“ může znít. Například pro prozkoumávání nejbližších exoplanet se může hodit dokonale. Tato technologie je schopna poskytnout vynikající snímek detailních povrchových vlastností jakékoli exoplanety v okruhu 100 světelných let.
Zdroj náhledové fotografie: ipicgr / Pixabay, zdroj: Space