Game Boy se vrací – zavzpomínejte na klasický handheld a pořiďte si taky jeden!

• První konzole Game Boy byla uvedena na trh v roce 1989.
• Game Boy Color přišel roku 1998, roku 2001 Game Boy Advance, následovaný modely Advance SP a Game Boy micro.
• Všechny tyto konzole si můžete pořídit i dnes, a to za velmi přijatelnou cenu.

Na první setkání s původním černobílým Game Boyem si pamatuji velmi dobře. Byl jsem ještě ve školce, ale už tehdy mě uchvátilo, že na tom běžela akční skákačka s Batmanem. Doma jsme v té době měli ZX Spectrum, takže jsem měl hry spojené spíš s nějakým stacionárně umístěným zařízením a televizí. Tak to zůstalo po dlouhá léta, za která se nám vystřídala doma řada počítačů, přičemž hardware samozřejmě evolvoval, hry také a společně s videoherním průmyslem i já.

---

Nepřehlédněte: Astronomové zkoumají unikátní spařenou planetu. Záhadu zatím nerozlouskl ani Webbův teleskop

---

Dodnes považuji devadesátá léta za zlatý věk videoherní zábavy a jsem rád, že jsem to mohl prožívat, ačkoliv spíše ze strany hráče, který celé toto odvětví průmyslu podporoval spíše ideově. Tehdy holt nebylo tolik peněz, aby si člověk dopřál co měsíc AAA novinku, takže jsem ve velkém pirátil, stejně jako všichni ostatní na základce. Dnes už jsou tyto delikty promlčené, proto se někdy možná rozepíšu i o tom, jak to celé fungovalo a jak se tím dalo přivydělat.

Přání, které nemělo naději

Nicméně v roce 1998 přišel první barevný Game Boy, o čemž jsem se dozvěděl z časopisu. Pár týdnů na to jsem si konzoli vyzkoušel u prezentačního stojanu v jednom obchodě. Líbilo se mi to, ale pohled na cenovku přesvědčil o tom, že by to nebyla moudrá investice.

Proto jsem si pod stromeček přál obligátní Lego a smířil se s faktem, že jediným mým handheldem zůstane tehdy oblíbený „Tetris“. Neminul mě ani Game Boy Advance, který jsem viděl na Invexu a dokonce jsem dostal možnost si na tom chvíli cosi zahrát. Opět velmi fajn zkušenost, teenagerská touha po něčem takovém byla ve mně neskutečná. Ale bohužel…

Ke koupi je i dnes, dokonce s upgrady!

Posuňme se dopředu v čase, do doby zhruba dva roky nazpět. Už nevím přesně kde, ale někde na webu na mě vyskočila reklama s nabídkou původního Game Boy Advance (dále jen GBA). Nedalo mi to, klikl jsem na ni a dostal jsem se na web, kde je možné si konzoli objednat ve zbrusu novém obalu. A nejen to!

Je možné si ji nechat i upgradovat, přičemž možnosti jsou v tomto směru velmi široké: Od podsvíceného displeje přes lepší reproduktor až po napájení pomocí moderního akumulátoru, který se dobíjí přes USB-C. Nebudu vás napínat, nakonec jsem si za akceptovatelnou sumu jeden starší GBA s pár upgrady pořídil na eBay.

Manželka, která je na tyhle věci šikovnější než já, přiletovala na tišťák konzole dva drátky, abych si mohl regulovat jas podsvícení. Zbytek už jsem zvládl sám. Napájení jsem ponechal původní, bez AA „tužkovek“ by to jaksi nebylo to správné retro.

Nebudu zde uvádět sumu, na kterou to celé vyšlo, protože si ji nepamatuji. Ale popravdě to zase tak šílené nebylo, tuším, že kolem pěti tisíc korun. Základní konzoli v původním stavu seženete za tisícovku až dvě. Hrát bez podsvíceného displeje už dnes považuji ze neslušnost, takže to je dle mého názoru ten nejzákladnější a nejdůležitější upgrade.

Displejů je minimálně na můj GBA několik druhů. Osobně mám ISP LDC V2, který je o malinko větší, než displej originální, takže jsem musel upravit plastový kryt a k tomu objednat i větší krycí sklíčko. Lze si dále zvolit barvu tlačítek i samotného „shellu“, který je dostupný v desítkách různých designů.

Hry jsou ten nejmenší problém

Dobře, takže konzoli bychom měli, ale co hry? Původně jsem prolézal inzertní weby a hledal jednotlivé tituly, o které jsem měl zájem, ale pak jsem se dopídil, že existuje elegantnější řešení all-in-one, které se nazývá EZ-Flash a vyjde asi na tisícovku.

Prostě do něčeho, co vypadá jako cartridge – a i se to tak chová – dáte microSD kartu, na kterou si je postahujete z internetu. Jak to je a není s autorskými právy, netuším. Každopádně jsou servery, odkud si můžete stáhnout snad jakoukoliv hru, která kdy na GBA vyšla.

Ve finále je tedy limitem jen kapacita zmíněné microSD karty. S ohledem na to, že hry pro GBA mívaly zhruba 4 až 64 MB, to není zásadní problém.

Game Boy = instantní zábava

A jak se na téhle „neoretro“ konzoli hraje? Parádně! Hry na všechny Game Boy handheldy jsou dělané přesně tak, jak už to dnes moc nefrčí. Jednoduché principy, tituly s rychlým startem a bohaté nikoliv vizuálně, ale spíš hratelností. Ta je většinou perfektně odladěná a intenzivní. Líbí se mi, že je úplně jedno, jestli jedete pět zastávek tramvají nebo jste dojeli na chatu a zrovna začalo pršet. Konzole od Nintenda zvládnou zabavit na deset minut i na tři dny.

Když mi bylo oznámeno, že poletíme s rodinkou k moři a budeme týden ležet na pláži, byl GBA jediným světlem ve temnotě nudné dovolené trávené v zajetí vedra, písku a hotelového komplexu. Mario Golf, Mario Carts nebo třeba Kuru Kuru Kururin něco takového udělají velmi dobře snesitelné, ba dokonce i zábavné, takže jsem nakonec svoji staronovou konzoli tahal každý den na pláž.

Nemusíte se ovšem omezovat jen na tituly pro jeden konkrétní handheld. Tyhle univerzální cartridge je možné nakrmit i hrami pro starší generace, takže klidně můžete hrát i pecky na původní černobílý Game Boy z roku 89!

Zkuste to taky

Pokud jste stejně jako já měli v mládí nějaké nevyslyšené touhy, máte dnes docela dobrou šanci, prožít si velkou videoherní část devadesátek znovu, s odstupem. Vyjde to levněji než pořízení nového PlayStationu, ale zábava je to srovnatelná, dost možná i lepší.

Když na GBA v dnešní hrajete ve zmíněné tramvaji nebo jiném prostředku hromadné dopravy, teenageři se vám občas šeptem hádají za zády, cože to je za novinku a proč jsou ty hry na tom tak kostičkované, zatímco třicátníci a čtyřicátníci se někdy pousmějí, když poznají…

Zdroj náhledové fotografie: vlastní, zdroj: vlastní