0
2K
74K
Nejnovější články
Češi energie

Dvakrát vynalézej, jednou zakazuj: Proč nám přeregulace vůbec nepomáhá?

autorMichal Rybka
5. 5. 2023
6 minut
  • Evropská unie je nejpřeregulovanější region – a to nám opravdu nepomáhá. Často se reguluje něco, co vlastně ještě ani neexistuje.
  • Přehnaná míra regulace omezuje výzkum i výrobu a vyhání ji z regionu pryč. Pro svět nevypadáme jako inspirace, ale spíš jako parta bláznů.
  • Jakákoliv řešení, která mají pomoci světu, musí být navržena s ohledem na celý svět. Přeregulovaný region, který jen vytlačil problémy za své hranice, nezachrání ani sebe, ani zbytek světa.

Evropě v současnosti vládne zelené náboženství, které je vlastně docela podobné agrárnímu vidění světa na konci 19. století – totiž v ideji, že jen návrat k přírodě nám přinese skutečné štěstí. Poměrně záhy se ale ukázalo, že to je naprostá fikce – a stejně, jako se nám dnes předkládá vize klimatického kolapsu, mluvilo se na přelomu 19. a 20. století o hladomoru, protože docházely zdroje hnojiv, zatímco populace stále rostla. Problém s potravinami nakonec nevyřešil návrat k „prostému rolníkovi, který kráčí za zpěvu skřivana za svým pluhem“, ale Haber-Boschův chemický proces, který dokázal s využitím katalyzace průmyslově vyrábět z atmosférického dusíku čpavek. Ten se stal základem umělých hnojiv, ale poměrně brzy ho Německo také využilo pro výrobu střeliviny v První světové válce. Fritz Haber se navíc jasně postavil na stranu Německa a pomáhal mu vyvíjet chemické zbraně. Jeho přínos světu byl tedy dvousečný – a Nobelovu cenu, kterou dostal v roce 1918 za objev své syntézy, si mohl převzít až o rok později, protože byl zároveň na seznamu válečných zločinců.

Nepřehlédněte: Nahradí učitele? Do škol vstupuje umělá inteligence a s ní revoluce ve vzdělávání

Vše je možné jak využít, tak zneužít

Příběh Franze Habera, člověka, který zároveň zachránil i zmařil mnoho životů – a přestože sloužil věrně Německu, musel ho jako Žid nakonec opustit – je téma na román. Ukazuje dvě strany vědy – tu dobrou i tu špatnou – a přináší morální dilema, se kterým se o ani ne generaci později museli popasovat vědci, pracující na jaderném štěpení. To také nabídlo potenciál rozumně bezpečné energie, ale také hrozbu totální zkázy lidstva.

Tento případ nám ilustruje, že technologie jsou svojí morální podstatnou neutrální – a je jenom na lidech, jak je využijí a nebo zneužijí. Mnoho vědců uvažovalo o tom, že když otevřou dveře k novým technologiím, otevírají nám potenciálně obě cesty, tu do Ráje i tu do Pekla. A protože se otevírají vždy obě dvě najednou, někdy přemýšleli o tom, zda není lepší je prostě nechat zavřené.

Z historie víme, že příchod technologií lze odložit, je možné dokonce provést civilizační reverz a kompletně se vzdát už dosaženého poznání, jak se stalo Evropě po nástupu křesťanství a nebo Číně po ukončení objevitelských cest admirála Zheng He, kdy byla Čína na hraně toho, aby se stala objevitelskou civilizací a kolonizovala namísto Západu celý svět.

Každá civilizace, která začala zaostávat v poznání, se ale nutně dostala do vleku dějin – a aby se vrátila na výsluní, musela přijít revoluce, jako byla na Západě průmyslová revoluce, v Číně pak technologický skok po Nixonově obnovení vztahů s USA.

Svět globalizované dysbalance

Energie Vrt
Zdroj: Gary Melemans / Unsplash

Západní průmyslové země dlouhou dobu dominovaly světu tím, že měly produkci s vysokou přidanou hodnotou: Vozily si suroviny z kolonií a měnily je na výrobky. S nástupem globalizace a outsourcování se situace začala měnit – a na určitou dobu vytvořila falešný dojem, že je možné, aby Západ dosáhl „postindustriální“ úrovně a pracoval za něj zbytek světa. Tato idea se nazývala různě, například „servisní model ekonomiky“, a byla založena na představě, že Západ bude vyvíjet a inovovat – a ostatní na něj budou pracovat.

Není mi úplně jasné, jak někoho napadlo, že takový model dává smysl. Musel ho vymyslet někdo, kdo vůbec nezná světovou historii a tudíž neví, že po většinu dějin to bylo naopak tak, že Čína produkovala zboží s vysokou přidanou hodnotou (porcelán, hedvábí, čaj…) a svět za to platil cennými kovy. Aby byla obchodní bilance vyrovnaná, musíte mít něco, co druhé straně prodáte: A Číně nebylo co prodávat, takže Británie vnutila Číně prodej opia, které bylo podobně „obnovitelné“ jako čaj nebo hedvábí. To Čína nechtěla – a o právo své opium prodávat svedla Británie rovnou dvě opiové války.

Situace, která nastává dnes, se vyvíjí s tím, jak se Čína poučila ze své minulosti. Z výrobny se stává znalostní ekonomikou – a s ní se rozpadá představa, že Západ bude „znalostní“ a Východ „výrobní“. Otázkou je, za co chce Západ směňovat, protože surovin má sám minimum, nekontroluje světové zásoby a s tím, jak si sám utahuje normy, míří na Východ stále více výroby i výzkumu. A s tím, jak nás opouští výroba, mizí i kapitál: A to je velice, velice nerozumné.

Evropa se dnes dušuje, že chce být vzorem pro celý svět, ale s tím, jak se obchodní bilance zhoršuje a propadá do dluhů, je spíš varovným příkladem. Základním argumentem pro deindustrializaci je klimatická krize, jenomže problém je v tom, že tu netáhne Evropa, ale právě zbytek dramaticky se rozvíjejícího světa, u kterého emise rychle rostou. Evropa sama nikdy nemá šanci klimatickou změnu ani přibrzdit, pokud ji nebude následovat zbytek světa – a ten se chce, logicky, nejprve vyrovnat Západu životní úrovní, což dělá tím nejjednodušším způsobem, tedy přes fosilní paliva.

Jediná řešení, která nám pomohou, jsou ta pro celý svět

Energie
Zdroj: Pexels / Pixabay

To, že si Evropa nastaví absurdní pravidla, která efektivně zničí její ekonomiku a životní úroveň, zcela jistě zbytek světa nepřesvědčí. Současná móda importování solárních panelů, které se masově vyrábí v Číně nezřídka s mohutným využitím fosilních paliv, vypadá spíš jako pokračování v tradici koloniálního pokrytectví, kdy se problém pouze přesune do jiného regionu. 

To, co lidstvo potřebuje, je vývoj nových technologií, které budou cenově dostupné pro celý svět. I tam chtějí lidé bydlet, jíst a užívat si komfort moderního života – a cesta vpřed rozhodně nespočívá v tom, že zatímco se Indie mění v Evropu poloviny 20. století, změní se Evropa v Indii 19. století. Většina současných zelených nápadů jsou nesmysly z hlav lidí, kteří si možná myslí, že moderní Evropany zastraší svými vizemi do chudoby – ale na ty, kteří v chudobě opravdu žijí, to rozhodně fungovat nebude.

To, co potřebujeme, není regulace výzkumu a výroby, ale naopak podpora vývoje moderních technologií a výroby, které nakonec prospějí celému světu. To znamená především vývoj bezpečných a levných baterií, které nevyžadují vzácné kovy, dále kompletaci životního cyklu produktů tak, aby díky recyklaci vytvářely uzavřený řetězec, udržitelné zemědělství, které nevyčerpává krajinu a levné bezemisní zdroje energie, které nám dovolí opustit fosilní paliva a využívat fosilní zdroje pro důležitější věci, jako je chemický průmysl.

Místo hysterie potřebujeme racionální řešení

Při tom všem se musí myslet na dostatečnou míru rezilience, schopnost odolávat otřesům a katastrofám, jako by byl například dočasný výpadek světového obchodu: Stav, kdy se některé typy zboží jednoduše musí dovážet a není k tomu alternativa, rozhodně rezilientní není. Dále je třeba zohlednit lokální specifika – například to, že je nesmysl dotovat solární energii v oblastech, kde pro ni prostě nejsou podmínky a naopak ji rozvíjet tam, kde pro ni podmínky jsou. Tam, kde pro ni podmínky nejsou, je lepší investovat do vývoje moderních reaktorů. 

Zdálo by se to jednoduché a logické, ale bohužel takové uvažování stále není ani náhodou normou: A tak se plošně zakazují například spalovací motory, které jsou stále efektivní v severských regionech, kde teploty zkracují kapacity a životnosti baterií a přehnanými regulacemi se vyhání výzkum a vývoj, který by byl mnohem užitečnější, kdyby v Evropě zůstal – a naopak by mohl pomoci zbytku světa při redukci spotřeby fosilních paliv.

Další články autora:

Zdroj náhledové fotografie: Andrey Metelev / Unsplash, zdroj: vlastní (viz autor článku).

Total
0
Shares
0
0
0
1 komentář

  1. Po dlouhé době článek s hlavou a pátou.
    Díky za čtení.

Comments are closed.