- V hlubinách oceánu vědci zaznamenali podivný hlasitý zvuk
- Nazvali ho „bloop“, tedy něco jako žbluňknutí
V roce 1997 zaznamenali vědci z Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) v hlubinách jižního Tichého oceánu podivný hlasitý zvuk. Nazvali ho „bloop“, což se dá přeložit jako žbluňknutí. Od té doby se množily teorie o tom, odkud tento podivný zvuk pochází, nebo co ho vytváří.
Nepřehlédněte: Zásadní změna na WhatsAppu v roce 2024. Za tuhle běžnou funkci teď budete muset platit
Tajemné žbluňknutí vědce mátlo
Někteří se domnívali, že jde o projev dosud neobjeveného mořského tvora, praskání ledových šelfů, obří chobotnici nebo velrybu, zatímco jiní hovořili o tom, že hukot vytváří tajná podmořská vojenská cvičení, píše server New Scientist.
Podle vědců se zvuk frekvenčně vlnil, takže mírně připomínal zvuky velryb, jenže byl zachycen dvěma soustavami hydrofonů (speciálních podmořských mikrofonů) na vzdálenost nejméně 5 000 kilometrů.
Aby se „žbluňknutí“ dostalo tak daleko, muselo by být opravdu hlasité – a v tomto případě bylo příliš hlasité na to, aby šlo o důsledek vojenské cvičení nebo zvuk, který vydával bájný hlubokomořský tvor.
Jev, který trval přibližně jednu minutu, se řadí mezi nejhlasitější podmořské zvuky, jaké kdy byly zaznamenány. Poslechnout si ho můžete níže:
Množství konspiračních teorií
V průběhu let, kdy vědci z Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) rozmísťovali další hydrofony stále blíže k Antarktidě, se nevědomky přibližovali k místu původu záhadného „bloopu“. „Právě tam, na osamělé nejjižnější pevnině Země, jsme v roce 2005 konečně objevili zdroj těchto zvuků z hlubin,“ píše se na stránkách NOAA.
„Šlo o zvuky ledového otřesu, které vznikaly prasknutím ledového šelfu, když se odlomil od antarktického ledovce,“ stojí v oficiálním vyhodnocení původu záhadného žbluňknutí. Pozorování provedená v letech 2005 až 2010 tak potvrdila to, co mnozí vědci tušili od počátku.
Oceánograf Chris Fox řekl Richardu Stengerovi ze stanice CNN již v roce 2001, že jde o zvuky ledového otřesu. O devět let později seismolog Robert Dziak z Tichomořské laboratoře pro životní prostředí NOAA uvedl, že hydrofony zachytí v oceánu každý rok desítky tisíc zvuků podobných „tajemnému žbluňknutí.“
I když některé podmořské nahrávky stále zůstávají záhadou, mnoho podivných zvuků bylo nedávno vysvětleno pohybem ledu v oblasti mezi Bransfieldovým průlivem v Antarktidě a Rossovým mořem, neboli mysem Adare.
Úbytek ledu v Antarktidě se zrychluje více, než vědci kdy očekávali a více než polovina šelfů, které drží ledový příkrov jižní polokoule, se blíží kolapsu. Obrovské kusy o velikosti Londýna se již odlamují a odborníci tvrdí, že se změnou klimatu budou ledové otřesy stále častější.
Zdroj náhledové fotografie: se souhlasem (NOAA/OER), zdroj: New Scientist