- Teleskop na Měsíci?
- Vědci ho chtějí umístit do kráteru
Lidstvo postavilo výkonné teleskopy na odlehlých místech na Zemi a dokonce je i vypustilo do vesmíru. Vzpomeňme například rentgenovou observatoř Chandra nebo Hubbleův a Webbův dalekohled. Otázkou zůstává, kde a na jakém místě stavět stále lepší a dokonalejší teleskopy a observatoře, které nám pomohou lépe porozumět vesmíru.
Nepřehlédněte: Zásadní objev: NASA se na Marsu podařilo vyrobit kyslík. Psovi stačí na 10 hodin dýchaní
Výkonný teleskop umístěný v kráteru?
V této souvislosti se zrodila neotřelá myšlenka umístit výkonný teleskop na povrch Měsíce. Informuje o tom článek, který vědci otiskli preprintovém serveru arXiv.
Umístění teleskopů na Měsíci není nová myšlenka. NASA již financovala průzkumný grant pro radioteleskop LCRT (Lunar Crater Radio Telescope) a během misí Apollo astronauti NASA umístili na Měsíc reflektory, aby astronomové mohli měřit vzdálenost Země k Měsíci s přesností na milimetry. V novém článku autoři shrnují několik známých myšlenek a představují zcela nový koncept, který nazývají hyperteleskop.
Již dříve vědci uvažovali o výstavbě lunárního radioteleskopu LCRT s průměrem až jeden kilometr. Mezi další známé projekty patří Life Finder Telescope At Lunar Poles (LFTALP), což by byla soustava 6,5metrových teleskopů zaměřených na studium atmosfér exoplanet při jejich tranzitu přes hvězdy.
Pak je tu Lunar Optical UV Explorer (LOUVE), který by se zaměřoval na jasné ultrafialové objekty a dokonce existují i návrhy na výstavbu lunární observatoře gravitačních vln podobné LIGO. Pokud by se některý z těchto projektů stal realitou, výsledkem by byl největší radioteleskop v naší sluneční soustavě.
Problémem všech těchto návrhů však je, že vyžadují výstavbu na technické úrovni, která by byla výzvou i zde na Zemi. Stručně řečeno, myšlenka vybudovat na Měsíci observatoř je vznešený cíl, ale v současné době je daleko za našimi technickými schopnostmi.
Lidstvo se znovu chystá na Měsíc
Autoři proto navrhují poněkud jednodušší řešení – výstavbu základního optického dalekohledu, který by využíval výhod měsíčního terénu. Výkon optického dalekohledu do značné míry závisí na velikosti jeho primárního zrcadla a ohniskové vzdálenosti. Na Zemi lze ohniskovou vzdálenost zvětšit tím, že používáme více zrcadel.
„Hyperteleskop by mohl jako primární zrcadlo využívat soustavu zrcadel rozmístěných podél terénu kráteru. Detektorová skupina by pak mohla být zavěšena na laně, podobně jako byly zavěšeny detektory observatoře Arecibo nad síťovou anténou. Protože by zrcadla nemusela být velká, jejich konstrukce by byla mnohem jednodušší a celkový tvar kráteru by znamenal méně zemních prací potřebných k jejich umístění,“ píše server Science Alert.
Další verzí hyperteleskopu nápadu by bylo umístění zrcadel na jedné straně kráteru a přístrojového vybavení na druhé straně. To by umožnilo dosáhnout teleskopu velmi vysoké ohniskové vzdálenosti, ale za cenu omezeného pozorovacího rozsahu.
Je třeba zdůraznit, že realizace hyperteleskopu je nadále v rané fázi a zatím spojena s vážnými technologickými problémy. Na zrcadlech teleskopu by se časem hromadil prach, který by bylo potřeba čistit a přestože je seismická aktivita na Měsíci mnohem menší než na Zemi, stále by mohla negativně ovlivňovat vycentrování zrcadel a detektorů.
Jedno je však jisté: Na Měsíc se jednou vrátíme. A kam se lidé vydají, tam postaví teleskopy. Měsíční observatoř je tedy jen otázkou času.
Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: Science Alert, arXiv, briankoberlein
Rusové přispějí vytvořením dalšího kráteru pomocí své sondy.