- Nedochází k tomu často, ale občas se to stává
- Příspěvek na sociálních sítích se stal podnětem k objevu explozivní srážky dvou planet
Dvě obří ledové exoplanety se srazily kolem hvězdy podobné Slunci a vytvořily světelný záblesk a chuchvalce prachu ve vzdálené vesmírné soustavě vzdálené 1 800 světelných let od Země. Mezinárodní tým vědců si kolize všiml poté, co je na ni upozornil amatérský astronom.
Nepřehlédněte: Apple v ohrožení? Evropská unie si posvítí na SMS službu iMessage
Srážka dvou ledových planet
Nedochází k tomu často, ale občas se to stává. Příspěvek na sociálních sítích, který napsal pozorný fanoušek pozorování vesmíru, se stal podnětem k objevu explozivní srážky dvou masivních ledových planet. Pozorování ukázala, že systém, vzdálený 1 800 světelných let od Země, zdvojnásobil svou jasnost v infračervených vlnových délkách asi tři roky předtím, než hvězda začala slábnout, protože její světlo zablokoval prachový oblak.
„Abych byl upřímný, toto pozorování pro mě bylo naprostým překvapením,“ říká Matthew Kenworthy z Leidenské univerzity v Nizozemsku. „Když jsme se podělili o viditelnou světelnou křivku této hvězdy s ostatními astronomy, začali jsme ji sledovat pomocí sítě dalších teleskopů. Jeden amatérský astronom pak na sociálních sítích upozornil, že hvězda se v infračervené oblasti zjasnila o tisíc dní dříve, než došlo k jejímu optickému pohasnutí. Tehdy jsem pochopil, že se jedná o neobvyklou událost.“
Profesionální i amatérští astronomové hvězdu intenzivně studovali a sledovali změnu její jasnosti v průběhu následujících dvou let. Když výsledky vyhodnotili, dospěli k závěru, že nejpravděpodobnějším vysvětlením neobvyklého chování je srážka dvou ledových obřích exoplanet, která způsobila infračervenou záři detekovanou misí NASA Neowise, která pátrá po asteroidech a kometách.
O slovo se hlásí teleskop Jamese Webba
„Naše výpočty a počítačové modely ukazují na to, že teplota a velikost zářícího materiálu, stejně jako doba, po kterou záře trvá, odpovídají srážce dvou obřích ledových exoplanet,“ uvádí spoluautor studie z Bristolské univerzity Simon Lock.
Rozšiřující se oblak trosek po srážce se o tři roky později dostal před hvězdu a způsobil, že hvězda ztratila jasnost ve viditelných vlnových délkách. Vědci se domnívají, že nakonec hmota materiálu kolem fragmentů může zkondenzovat a vytvořit družinu měsíců. V příštích letech se oblak prachu pomalu začne vytrácet, což bude vhodná chvíle, aby vědci následky srážky pozorovali kosmickým teleskopem Jamese Webba (JWST), nejvýkonnějším vesmírným aparátem v dějinách lidstva.
Tak kouzelnice přeci přišla
Zajímalo by mě, jakou má vlastně cenu takové pozorování. Pozorovat něco, co třeba už dávno neexistuje, je plýtvání těm prostředky, které by mohly být vynaloženy smysluplněji. Vesmír v celé své kráse je nepoznatelný a možná i fiktivní.
To už má lepší důvod k pozorování řekněme filatelista… i když…:-)))