- Na stole se mi na nějakou dobu usadil ikonický iMac.
- Je to velmi elegantní počítač, který zvládne víc, než na co vypadá.
- Bohužel si za něj výrobce nechává pořádně zaplatit.
Přiznám se zcela na rovinu, že jakkoliv pro práci mimo domov používám MacBook, tak na stole v pracovně mi leží počítač s Windows. Je to herní sestava, která slouží samozřejmě i pro práci nebo střih videa. V kapse nosím iPhone, v uších mi běžně hrají AirPods Pro 2, čtu knihy na iPadu, ale pořád jsem i poměrně spokojeným uživatelem systému od Microsoftu. Když mi však dorazil iMac, přešel jsem na jablečné produkty kompletně a vlastně po několik dní jsem vůbec ze světa Applu nevykročil. iMac se stal středobodem mého pracovního života, ale s klidem jsem na něm sledoval i filmy a seriály.
Nepřehlédněte: Recenze Apple Mac mini M4. Nejlepší počítač na trhu za pár tisíc
Kouzlo provázanosti
Samozřejmě v okamžiku, kdy člověk nemusí vycházet mimo komfort absolutní provázanosti všech zařízení, docela se mu zjednoduší práce. Mně to vyřešilo především komplikace s přesunem třeba fotografií z iPhonu do počítače. Najednou jsem je měl buď v iCloudu, nebo jsem je mohl posílat přímo přes AirDrop. Přestal jsem také řešit, kde mám iPhone. Ve chvíli, kdy sedíte před iMacem, je vám to úplně jedno. Hovory i zprávy se dají bez problémů vyřídit právě přes iMac. Ano, být uzavřený komplet v jednom ekosystému je možná poněkud nákladné, ale dost to zjednodušuje život.
Barvičky a detaily
Teď už ale k samotnému iMacu. Modrou barvu jsem si zamiloval a oceňuji, jak moc důkladný Apple s těmi barvičkami je. I textilní ucho krabice, ve které je počítač zabalený, je modré, stejně tak klávesnice nebo třeba přiložený USB-C kabel. Super! Přesně tyto detaily mě strašně baví a mimochodem, tu barvu stejně po chvíli člověk přestane vnímat a řeší ji spíše ve chvíli, kdy je iMac vypnutý. Pozor však při jejím výběru, pokud nebudou záda tohoto all-in-one zařízení u zdi, ale třeba směrem ke vstupním dveřím místnosti, bude velká jednolitá plocha s jablíčkem uprostřed. Proto volte barvu nejen podle osobních preferencí, ale zamyslete se i nad tím, co to udělá s prostorem, ve kterém bude iMac trůnit.
Hlavně jednoduše
Po vybalení a usazení na stůl jsem se jal zařízení zapojit. To je zde velmi jednoduché a opět musím pochválit, že si někdo dal tu práci a zamyslel se nad tím, jak to uživatelům co nejvíce zjednodušit. Prostě zapojíte jeden kulatý konektor, který se magneticky přicucne do správného portu na zádech iMacu. A to tak, že kabel vede skrz otvor ve stojánku, navíc je úplně jedno, jak bude konektor orientovaný, protože je kulatý, vzdáleně připomíná koaxiální kabel od analogové antény. Jednoduché, na poprvé se na to člověk potřebuje podívat, po druhé už to zvládnete s prstem v nose. V okamžiku, kdy jsem si potřeboval obrazovku naklopit, překvapil Apple znovu. Stojánek sice neumožňuje nic jiného než naklápění, ale to je opět trochu někde jinde, než na co jsme zvyklí například z běžných monitorů. Není potřeba žádná velká síla, jde to nádherně plynule a jemně.
iMac M4: Brutální výkon
Možná už je na čase prozradit konfiguraci iMacu, kterou jsem měl možnost otestoval. Čip M4 má 10 jader výpočetních a 10 grafických, hodnota paměti RAM je trochu nestandardních 24 GB. Pro data je vyhrazen disk o kapacitě 1 TB. Ze zadní strany počítače jsou čtyři porty Thunderbolt 4. A vůbec poprvé jsem měl možnost vyzkoušet si displej s nanotexturou, za kterou se připlácí šest tisíc korun. Není to málo, ale pokud nemáte temnou pracovnu, nebo dokonce sedíte zády k oknu, jedná se o „must have“ vychytávku. Nanotextura krásně veškeré světelné odrazy jakoby rozpustí, takže práce je skutečně o dost příjemnější. A pozor, není to klasický matný displej, ale opravdu něco trochu jiného, ještě o velký kus efektivnějšího. Když ne výkon čipsetu, tak zrovna toto posouvá v mých očích iMac před konkurenci. A je velká škoda, že Apple sice kopíruje kdekdo, ale tento trend se zatím nijak moc neuchytil.
Magic Mouse si klidně odpusťte
Kde ale naopak musím být nesmlouvavě kritický, tak to je příslušenství. Klávesnice vám buď sedne, nebo ne. Není možnost si ji třeba přizvednout, zkrátka je jaká je a za mě se na ni dá zvyknout poměrně rychle. Zejména na odemykání pomocí Touch ID. Co už mi ale na stůl skoro nesmí, je Magic Mouse. Vypadá krásně, ale to je zhruba tak poslední pozitivum, které na její adresu mohu mít. Je šíleně plochá, špatně se drží, není moc přesná a má příšerné zpoždění. Když je člověk zvyklý na bezdrátovou herní myš, která reaguje instantně, bude z tohoto výtvoru zklamaný. Osobně bych tedy raději připlatil za Magic Trackpad. Rozdíl je 1500 korun a s trackpadem se pracuje skutečně o poznání příjemněji. Eventuálně si připojte klidně do jednoho z portů redukci na USB-A a do ní jakoukoliv jinou myš. Z používání iMacu si odnesete násobně lepší zkušenost.
Proč Apple nevyužije plné rozlišení?
Ještě se musím vrátit k displeji, který má úhlopříčku 24 palců a rozlišení, které Apple označuje jako 4,5K. Přesněji jde o 4 480 na 2 520 pixelů. Super! Jenže on systém má standardně nastavené rozlišení 2 240 × 1 260 px. Kdykoliv přepnu do vyššího rozlišení, nejsem schopen pracovat, protože nedojde k přeškálování, ale jednoduše se vše zmenší. A to včetně docku a všech programů, takže je to skutečně silně nepoužitelné. Nepochopil jsem, k čemu je tohle vlastně dobré. Dostanete displej se super rozlišením, ale necháte ho zobrazovat čtyřikrát méně jemný obraz? To trochu nedává smysl a zajímalo by mě, jaký to má vlastně důvod a jestli MacOS je v tomto směru nějak omezený nebo proč se to děje. Je to totiž docela škoda, výkonu má iMac přebytek.
Budu se opakovat, ale nebyl jsem schopen čip M4 zatížit natolik, abych ho dostal do úzkých. S ničím jsem neměl problém, ve všech scénářích, kterým jsem jej vystavil, obstál na výbornou. A to jsem mu naložil klidně renderování videa a k tomu jsem začal s úpravami obrázků o velikosti přes 100 MB. Kdepak, nedal se! Jediným znamením, že se musí trochu snažit, bylo šumění ventilátorů, které potřebovaly zajistit proudění pro ochlazení. Ani jednou jsem však nezaznamenal zaváhání, záseky nebo něco podobného.
Pozor při konfiguraci
S tím souvisí i moje rada ohledně konfigurace. Jak v Macu Mini, tak v iMacu, ale rovněž i v MacBooku, je čip M4 skutečně velmi výkonný. Při konfiguraci to nepřehánějte – pro většinu použití naprosto bohatě dostačuje základní verze, tedy 8 jader výpočetních a 8 jader grafických. Pro operace vyžadující větší výkon dává smysl si připlácet, ale na běžné domácí, multimediální nebo kancelářské použití je to zbytečné. Podobně opatrně i s pamětí. Apple si nechá hodně zaplatit za větší úložiště, které je sice skutečně extrémně rychlé, ale to oceníte jenom v případě, že pracujete s velkými soubory, videem a podobně. Pakliže nic takového neděláte a chcete jenom více místa na soubory, zvažte raději investici do externího disku. Je to levnější. U nás sloužil iMac v roli mého pracovního stroje a z velké části i jako počítač na opravdu základní použití, tedy sledování seriálů a pohádek. Potěšil mě velmi solidním zvukem, který jsem opravdu nečekal. Stroj tenký jenom zhruba centimetr dovedl vykouzlit hodně dobré ozvučení, takže nebylo nutné řešit nějaké externí repráčky, což je super.
Klidně volejte přes iMac
A u zvuku ještě chvíli zůstanu! Už jsem se zmínil o provázanosti iOS, macOS a vlastně všech Apple produktů, díky které jsem nemusel řešit, kde jsem nechal telefon, stačilo mi vědomí, že je někde doma. Hovory jsem vyřizoval zásadně přes něj a protistrana si ani jednou nestěžovala, že mě neslyší nebo že mi nerozumí. Počítač má totiž velmi schopné mikrofony a ano, větší část kouzla bude asi v umělé inteligenci, která zvuk dokáže upravit tak, aby byl 100% stravitelný. A to i třeba v situaci, kdy nesedíte před iMacem, ale máte tendence se trochu procházet po místnosti, jako to při telefonních hovorech dělávám já.
Závěr
iMac není nejlevnější vstupenkou do ekosystému počítačů od Applu, to si řekněme na rovinu. Nicméně podobně jako v případě nedávno testovaného Macu Mini mi nezbývá, než konstatovat, že je to velmi výkonný a nadmíru schopný stroj. K tomu navíc přidává i velmi solidní displej a vlastně celé je to zabalené do velmi líbivé, ba dokonce reprezentativní podoby. Jestli potřebujete kancelář něčím podtrhnout, pak iMac může posloužit i k tomuto účelu. Ano, jeho cenovka začíná na 39 990 korunách a osobně bych raději design oželel a vzal Mac Mini, který je mi ještě o kousek sympatičtější a především nabízí neskutečný poměr ceny a výkonu. Pokud si to však můžete dovolit, klidně po větším stolním sourozenci sáhněte. Zklamaní budete možná jen z toho, že ani v základní konfiguraci nebudete umět využít jeho plného potenciálu.
Zdroj náhledové fotografie: FONETECH.CZ, zdroj: vlastní