- Vědci NASA jsou v pohotovosti.
- Družice Voyager má další problém.
Pokud jde o Voyager 1, americká NASA se rozhodně nenudí. Dokládá to zpráva, že jediné, co v současné době udržuje komunikaci mezi Zemí a družicí v chodu, je záložní rádiový vysílač, který nebyl nepoužíván od roku 1981.
Nepřehlédněte: Velký prstenec: Nejzáhadnější megastruktura zpochybňuje teorie o vesmíru. Vědci netuší, co si o ní mají myslet
Člověk nic jiného dál do vesmíru neposlal
Voyager 1, nejvzdálenější sonda vytvořená člověkem ve vesmíru, pracuje již 47 let. Právě teď prolétá tzv. mezihvězdným médiem, tedy přehřátou plazmou přítomnou v centru kupy galaxií. Od Země je vzdálena neuvěřitelných 24 miliard kilometrů.
V posledním roce však jako kdyby družici docházel dech. Nejprve s vědci americké agentury NASA přestala komunikovat. Problém se podařilo opravit až po několika měsících. Následovaly těžkosti s orientací sondy ve vesmíru. I to se podařilo vědcům vyřešit, ale na dlouho si neodpočinuli.
Hned o několik týdnů později museli přepnout na jiný systém trysek, které udržují anténu nasměrovanou k Zemi, aby sonda mohla nadále komunikovat. Současný systém, poháněný hydrazinem, se totiž začal ucpávat kvůli gumové membráně v palivové nádrži, která uvolňovala částečky oxidu křemičitého.
Slavná sonda americké NASA Voyager 1
Jednou z největších překážek při řešení problémů, které se u Voyageru 1 objevují, je to, že sonda se v současné době nachází 24 miliard kilometrů od Země, přičemž tato vzdálenost se každým dnem zvětšuje. Mezihvězdný průzkumník zažil nedávno krátkou přestávku v komunikaci poté, co se uvedl do nouzového režimu, aby šetřil energii. To bylo vyvoláno příkazem vyslaným 16. října prostřednictvím NASA Deep Space Network (DSN).
O dva dny později vědci zjistili, že sonda deaktivovala svůj primární rádiový vysílač komunikující v pásmu X a přepnula na záložní, který pracuje v pásmu S a spotřebovává méně energie. Výzkumníci předpokládají, že přepnutí zapříčinila právě aktivace nouzového režimu. Klíčové je, že sonda s vědci na Zemi nadále komunikuje, ačkoli zpočátku nebylo vůbec jisté, zda by mohli signál vysílaný v pásmu S zachytit.
Sonda překročila své původní poslání, a to jak v přeneseném, tak doslovném slova smyslu. Samotný aparát vyrazil do vesmíru v září 1977. O dva roky později prosvištěl kolem Jupiteru, poté kolem Saturnu koncem roku 1980 a v roce 2012 prošel tzv. heliopauzou, tj. bariérou, kterou Slunce vytváří kolem planet našeho solárního systému.
Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: The Space
Po průletu za Neptunem byly mise amerických sond Voyageru 1 a jeho dvojníka Voyageru 2 prodlouženy a jen skalní optimisté očekávali funkčnost do roku 2000 s nadějí, že by sondy mohly dosáhnout mezihvězdného média, které teorie amerických univerzit kladly do vzdáleností od 50ti AU od Slunce.
Překotný vývoj amerických přijímacích aparatur na bázi maserů umožňuje přijímat slabé signály z dálek o nichž se americkým konstruktérům sond ani nesnilo.
Fantastické je že 50 let staré americké aparatury v místech kde Slunce je jen jednou z hvězd a teploty kolem absolutní nuly, nejen že pracují a reagují na povely, ale jsou schopny vykonávat příkazy a realizovat ” opravy ” to vše na vzdálenosti kolem 150 AU od Země.
Na sondách pracují již jen čtyři přístroje a čeká je postupné vypínaní,tak jak bude klesat výkon radioizotopových zdrojů elektřiny.
Prognóza fukčnosti sond se posunula až k roku 2036 kdy sondy budou 200 Au od Země a v činnosti 60 let.