- Warpový pohon nemusí být sen
- Dostane nás k dalekým světům
Koncept warpového pohonu, který v roce 1994 navrhl mexický teoretický fyzik Miguel Alcubierre, vždy přitahoval pozornost. Podle jeho teorie by se vesmírná loď mohla zdánlivě pohybovat rychleji než světlo tím, že by se prostor před ní smršťoval a za ní rozpínal. Vše by záviselo na schopnosti vytvořit modifikovatelné pole o hustotě energie nižší než vakuum nebo o záporné hmotnosti, což, jak víme, je zatím nemožné.
Nepřehlédněte: Všichni modroocí lidé jsou potomky jednoho člověka, který žil před tisíci lety
Warpový pohon ze Star Treku
Autoři nové studie však tvrdí, že navrhli warpový pohon, který je sice pomalejší než rychlost světla, ale vychází ze všech současných „tradičních a nových gravitačních technik“. Podrobnosti výzkumu týmu vedeného Jaredem Fuchsem, vedoucím pracovníkem v oddělení Applied Physics, zveřejnil časopis Classical and Quantum Gravity.
I kdybychom dnes měli k dispozici technologii, která by nám umožnila cestovat vesmírem v nejmodernějších plavidlech, rychlost, jakou můžeme cestovat, je omezena na rychlost světla ve vakuu. Nic v kosmu se nemůže pohybovat rychleji než 300 000 kilometrů za sekundu.
Existují však teoretické obchvaty a mezery, které souvisejí s tím, že samotná struktura časoprostoru se může deformovat. Existuje pojmy jako červí díra nebo Einstein-Rosenův most: zkratky vytvořené ohýbáním časoprostoru. A pak je tu warpový pohon neboli Alcubierrův pohon, hypotetický mezihvězdný dopravní systém, který dokáže vytvářet deformace v časoprostoru, jež obcházejí rychlostní limity.
Teoreticky by fungoval tak, že by stlačil prostor v přední části a rozšířil ho na zádi, jako zubní pasta v tubě, čímž by zmenšil prostor, který je třeba překonat, a umožnil by některým hypotetickým vesmírným korábům překonat obrovskou vzdálenost v rekordním čase.
Z pochopitelných důvodů se lidstvu něco takového zatím sestrojit nepodařilo. Mezinárodní skupina vědců však dlouhodobě zkoumá, jak by to mohlo fungovat – a nyní dokonce tvrdí, že warpový pohon lze ve skutečnosti sestrojit i bez potřeby „exotických/neexistujících“ částic. „Naše studie mění diskusi o warpových pohonech,“ říká fyzik Jared Fuchs z Applied Physics. „Dokázali jsme, že warpové pohony nemusí být odkázány pouze na žánr science-fiction.“
Warpový pohon, který před třiceti lety navrhl fyzik Miguel Alcubierre, však má podstatnou nevýhodu. Vyžaduje bublinu záporné hustoty energie kolem objektu, která by vytvářela nerovnováhu v časoprostoru a byla poháněna buď exotickými částicemi, které jsme dosud neobjevili, nebo temnou energií, která je hnacím motorem pro rozpínání vesmíru.
Něčemu takovému se dlouho ještě ani nepřiblížíme, ale existuje něco jiného, co může časoprostor deformovat – gravitace. Předchozí práce vědců z Applied Physics popisuje, jak by vytvoření supersilného gravitačního pole mohlo stlačit časoprostor, přičemž by warpový pohon zůstal v mezích známé (i když extrémně obtížně proveditelné) fyziky.
Nepřehlédněte: Brzy nás čeká magická podívaná: Noční obloha nad Českem po 80 letech znovu zazáří, ale ne díky Měsíci
Vzdálené galaxie jsou na dosah
Nejnovější studie think-tanku se zaměřuje na podobné řešení a teoretizuje warpový pohon, který dokáže manipulovat s časoprostorem tak, že se chová, jako by gravitačně reagoval na normální hmotu.
Skládá se ze stabilního pláště hmoty, který má, jak výzkumníci popisují, „modifikovaný vektor posunu na svém vnitřním povrchu“. Výsledná warpová „bublina“ by kosmickému plavidlu umožnila cestovat vesmírem rychlostí nižší než je rychlost světla, ale podle výzkumníků by mohla fungovat bez potřeby exotických částic.
Překonání dosavadních omezení může zahrnovat pokrok ve fyzice kondenzované hmoty, která se zabývá silami mezi atomy a elektrony ve hmotě. Astrofyzici z Applied Physics doufají, že všechny překážky jednou překonají, i když dnes není zdaleka jisté, zda se jim to skutečně podaří.
Zdroj náhledové fotografie: generováno AI (Bing Image Creator), zdroj: Interesting Engineering, Popular Mechanics, Science Alert
Warpový pohon, překračující rychlost světla je čisté sci-fi, ale antigravitační pohon, dosahující rychlosti blýžící se rychlosti světla, ten už máme a desítky mimozemských satelitů s tímto pohom operuje na orbitě tisíce let. Již 80 let se testují i pozemské verze tohoto antigravitačního pohonu, zatím tajně, v černých vojenských projektech, pod krycím názvem UFO. Tyto verze však běží v nestabilním módu, se značnou radiací. Nám se díky znalostem pokročilé fyziky podařilo sestavit poročilejší design, mnohem bezpečnější, který bude možno využívat i v civilních pozemských aplikacích a především pro hledání druhé obyvatelné planety. Právě díky dilataci času na palubě při letu v blízkosti rychlosti světla, je doba letu astronautů jen 2 roky kamkoli v galaxii.
Tu rychlost bych i chápal. Ale nejde mi do hlavy, jak se naplánuje trasa tak, aby nedošlo v té rychlosti ke střetu s žádnými kosmickými objekty? Například s asteroidy…Nebo ty ta gravitace bude umět odklonit? 🤔
Já bych k tomu jen dodal, že na takové vzdušné zámky si asi taky dokážu založit think-thank. I kdyby se mělo cestovat tím nejjednodušším způsobem a to jest zrychlením blížícím se k rychlosti světla. Abychom tělěso o hmotnosti 100tun rezhýbali na 0,9c při konstantním zrychlení 1,5g (aby přežila případná posádka), bylo by třeba 3.235×10^15 kWh energie. To je množství co náš Temelín vyrobí za 175 milionu let. A to je jen zrychlení na 0,9c, pak musíte i brzdit, tedy krát 2… No…. je těžké chtít cestovat vesmírem, když naše aktuální situace se získávám energie je primárně o zdokolování toho jak vaříme vodu 😀