- MacBook Air M3 je v podstatě do značné míry shodný s MacBookem Air M2
- Otestovali jsme jednu ze základních konfigurací, vhodnějších sem tam i na nějaké náročnější úkoly
Inovovat nejde každý rok, to je realita, kterou musí akceptovat i americký Apple. Nejprve způsobili cupertinští revoluci s uvedením čipu M1. Neodolal jsem a nejlevnější Air jsem si pořídil na psaní a klasickou kancelářskou práci. Když jsem však spatřil povedený design generace, která ukrývala modernější sadu M2, ani na okamžik jsem nezaváhal. Letošní očekávaný příchod nástupce už jsem popravdě přijal spíše chladně a tušil jsem, že půjde hlavně o „nudnější“ refresh. Přesto jsem byl příjemně překvapen a dvoutýdenní testování ve mně nakonec zanechalo dobrý dojem.
Nepřehlédněte: Luxusní příslušenství FineWoven v testu. Jak dopadl kryt pro iPhone 15 po půl roce?
Design Apple umí stále na jedničku
Asi nemá moc smysl pitvat to, jak laptop vypadá. Apple samozřejmě všechny tvary dokonale vybrousil a sblížil vizuální podobu řad Air a Pro. Vše je podle mých pozorování shodné, jako u loňského modelu, takže zde se skutečně nic nového nekoná. Zmínit však musím všudypřítomný smysl pro detaily dotažený do extrému.
Všiml jsem si toho vlastně náhodou, když se mi na stole sešel nabíjecí MagSafe kabel od M2 MacBooku, který je v klasické stříbrné barvě a k němu se připletl i kabel od testovaného nového Airu. Ten jsem ale testoval ve variantě „hvězdně bílá“. Jak už asi ctěný čtenář z mého neobratného naznačování tuší, Apple pro každou barvu laptopu dělá i odpovídající barvu kabelu.
Pochopím to u tmavších verzí, ale stříbrná a hvězdně bílá od sebe nejsou úplně daleko a stačil by jim jeden univerzálně bílý kabel. Kdepak, každý odstín notebooku má i svůj odpovídající odstín textilního opletení drátu vedoucího z napájecího adaptéru. Geniální!
Co se týče zpracování, u Applu to bývá obvykle bez výhrad. Jenže tentokrát to je trochu jinak. Spojit dno s tělem základny se nepovedlo úplně na jedničku a mezi oběma částmi je malá „hrana“. Skutečně jemná, ale je tam. Přejetí prstem nebo nehtem je cítit. Je to zvláštní, protože můj vlastní Air M2 má tělo identické a slícování je perfektní.
Přičítat to lze možná nepřesnosti při výrobě prvních sérií nové generace, ale rozhodně to není něco, co by u Applu bylo pravidlem. Spíš jsem měl smůlu na kus, který prošel výstupní kontrolou s tímto velmi drobným nedostatkem. Na zbytku notebooku už jsem nic zvláštního nenašel.
Klávesnice a touchpad
Nováčci jsou při přechodu na MacBook obvykle nejvíc „vyjevení“ z toho, jak přirozeně a intuitivně funguje touchpad. Část jeho kouzla je ve velikosti – zabírá opravdu maximum možného prostoru. A možnosti, které nabízí, jsou vskutku neuvěřitelné. Ano, není to tak rychlé, jako na myši, ale to ani není možné. Nicméně třeba přesuny souborů mezi složkami stylem „drag and drop“ jsou perfektně zvládnuté, systém jako by tušil, o co se uživatel snaží.
U klávesnice již nebude má chvála tak jednoznačná. Komfortu psaní, který nabízely staré Delly, nedosahuje a ani dosahovat nemůže z důvody výšky chodu kláves, na který jednoduše není místo v tak tenkém stroji. Stisk potřebný k sepnutí spínače řadím k těm slabším, ale bod sepnutí je jasně definovaný. Podsvícení je samozřejmě perfektní a nastavitelné ve velmi širokém rozsahu, tohle je opět něco, co má Apple perfektně zvládnuté už léta.
Výkonu má notebook víc než dost
Je asi na čase konečně prozradit přesnou specifikaci hardwaru. V tomto případě se konkrétně jedná o MacBook Air M3, který má osmijádrový procesor a desetijádrovou grafickou kartu. Operační paměť má velikost 16 GB a na solid-state disk se vejde 512 GB dat. Jde tedy o poměrně rozumně sestavený notebook, který vyjde na 43 990 korun s DPH. Při konfiguraci si lze vybrat mezi 35W adaptérem se dvěma USB-C porty, anebo 70W adaptérem s jedním portem.
Běh systému a nějaké základní úlohy samozřejmě notebook zvládá bez problémů a s absolutní plynulostí, tady je to zcela bez debat. Stejně tak na kancelářskou práci a prohlížeč se jedná o stroj spíše předimenzovaný. Chleba se láme na složitějších úpravách obrázků a střihu videa, což jsou úlohy, které obvykle naplno vytíží prakticky jakákoliv počítač.
A právě na jednodušší úkoly tohoto typu bych klidně MacBook Air v testované konfiguraci vzal. Ne však, pokud se bude jednat primárně o tvorbu multimédií, ale když to zůstane spíše vedlejší činností a po většinu času nepoběží procesor naplno. Limitem je zde totiž pasivní chlazení. Nikde se nic netočí, odnikud nic nefouká, ale jakmile se začne tepla tvořit až moc, dojde k omezení výkonu, aby nedošlo k poškození baterie.
Není to ale zase takové drama, Cinebench v testu, při kterém vytěžuje všechna jádra, naměřil po deseti minutách 8 313 bodů. Jakmile se test protáhl na půl hodiny, byl výsledek stále velmi slušných 7 423 bodů. Daleko důležitější mi ovšem připadá fakt, který si spousta uživatelů ani recenzentů neuvědomuje. Ony totiž současné MacBooky umějí to samé předvést i při provozu na akumulátor.
Ne, nemusí se nikde nic nastavovat, vypínat úsporný režim a ani nic jiného, což vidím jako obrovskou výhodu. Mít notebook, který má pořád stejný výkon, je zkrátka výhoda. Abych ještě uvedl, v čem MacBook Air M3 vyniká, tak je to výkon na jedno jádro. V tomto ohledu strčí do kapsy veškerou konkurenci: Cinebench naměřil 1 985 bodů.
Výdrž na akumulátor
Zde se mohu omezit na prosté konstatování, že pracovní den pokryje plně nabitá baterie bez problémů. Tedy za předpokladu, že vás neživí střih videa nebo něco podobného (ale v tom případě čtete recenzi špatného stroje). Apple uvádí, že brouzdáním na internetu můžete bez zásuvky strávit až 15 hodin a není to daleko od pravdy.
Když jsem trochu snížil jas displeje, skutečně jsem se dostal přes 13 hodin. Samozřejmě ne v kuse, což je i důvodem, proč se výdrž jako parametr měří opravdu špatně. A ještě bych uvedl, že hodnotu nad 13 hodin považuji za excelentní.
MacBook Air M3: Zhodnocení a závěr
Koupit za 44 tisíc korun notebook je bez debat je investice, kterou většina lidí pocítí. Ano, je to dost, ale na druhou stranu můžete sáhnout po základní konfiguraci, která je o 12 tisíc levnější. Což popravdě na stroj, který zvládne prakticky cokoliv s výjimkou opravdu náročných úloh, není špatné. Sám na základním Airu M2 občas stříhám videa a upravuji obrázky. Ano, optimální to není, ale jde to.
Chcete-li mobilní laptop na práci, je MacBook Air M3 solidní volbou. Pokud už něco od Applu máte, není o čem, protože propojení v rámci ekosystému je skutečně excelentní. Jestli už Air máte, pak popravdě nemá moc smysl přecházet na čip M3 z M2 nebo i M1.
Pro poslední jmenovaný čipset platí, že pokud vám jeho výkon stačí, nic extra zásadního nákupem nezískáte. U Intel procesorů bych přechod jednoznačně doporučil, poznáte nevídané. Apple hraje svoji vlastní ligu, ve které fungují odlišná pravidla, než u zbytku trhu.
Zdroj náhledové fotografie: James Yarema / Unsplash, zdroj: FONETECH (vlastní)