- Opět se ukazuje, jak málo o vesmíru víme
- Záhadnou částici pojmenovali vědci podle bohyně Slunce
Vědci řeší skutečnou záhadu. K Zemi z vesmíru totiž doputovala vysokoenergetická částice – „bohyně Slunce“. Její původ se vzpírá vysvětlení, protože přiletěla z prázdné oblasti známé jako kosmická nicota.
Nepřehlédněte: Zemské jádro se mění, zjistili vědci. Překvapivý prvek vytváří zcela novou vrstvu
Záhadná částice Amaterasu
Opět se ukazuje, jak málo o vesmíru víme. Záhadný kosmický paprsek, který byl pravděpodobně nabitým jádrem nějaké částice, například uhlíku nebo kyslíku, byl nazván Amaterasu podle mocné šintoistické bohyně Slunce. Dne 27. května skupina senzorů teleskopické soustavy v Utahu detekovala signál, který naznačoval, že nad observatoří explodovala částice s energií asi 244 exaelektronvoltů (EeV), což odpovídá energii tenisového míčku pohybujícího se rychlostí téměř 100 kilometrů za hodinu stlačeného do objektu o velikosti atomu.
„Když jsem poprvé viděl výsledek, myslel jsem si, že je to nějaká chyba – bylo to mnohem energičtější, než jsem očekával,“ říká Tošihiro Fudžii z Metropolitní univerzity v Ósace. „Zpočátku jsem si myslel, že je to smůla, protože netušíme, co je zdrojem, ale ve skutečnosti máme štěstí.“
Dosud byly detekovány pouze čtyři částice s energií vyšší než 200 EeV. Nejenergetičtější, nazývaná Ó můj bože (v angličtině Oh-My-God particle), byla pozorována večer 15. října 1991. Měla ultra-vysokou energii zhruba 320 exaelektronvoltů, což odpovídá přibližně 50 J (makroskopická energie srovnatelná s kinetickou energií letícího baseballového míčku nebo s celkovou energií mikrobu).
Zdroj obou částic zůstává záhadou, především protože interakce s modrým posuvem kosmického mikrovlnného záření ohraničuje vzdálenost, kterou mohou urazit, než ztratí svou energii. Když Fudžii a jeho kolegové zkoumali část oblohy, odkud částice Amaterasu přišla, nepozorovali žádný zřejmý zdroj. Kvůli své hmotnosti by tato částice měla být jen málo ovlivňována kosmickým elektromagnetickým a gravitačním polem a její trajektorie by měla být snadno vypočitatelná. Vědci však nic nenašli.
Vědci nemají ponětí, odkud přiletěla
„Je možné, že kosmické záření přiletělo odjinud a vychýlilo se ze směru vlivem magnetického pole, ale vzhledem k tomu, že částice měla v době příletu stále tak extrémní energii, mohla být tato změna směru jen minimální, pokud naše modely extragalaktických magnetických polí nejsou chybné,“ říká Fudžii.
Částice s vyšší energií ztrácejí energii při interakci s kosmickým mikrovlnným pozadím (CMB), což je bzučivé záření na pozadí, které zůstalo po velkém třesku. To omezuje, jak daleko mohou tyto ultraenergetické paprsky cestovat, ale pokud je nabitá částice exotičtějším jevem, který neinteraguje s CMB, pak by mohla pocházet z mnohem vzdálenějších galaxií, které nedokážeme detekovat, dodává Fudžii.
Justin Bray z Manchesterské univerzity ve Velké Británii říká, že jde o skutečnou záhadu. Mimo jiné proto, že mnoho vysokoenergetických částic bylo detekováno různými způsoby, což ztěžuje jejich porovnání i analýzu.
Zdroj náhledové fotografie: Metropolitní univerzita Osaka, zdroj: Science Alert, EurekAlert!, New Scientist