- Tři hvězdy zmizely z oblohy
- Astrofyzici je stále nemohou najít
V roce 1952 prováděla Palomarská observatoř obvyklý průzkum vesmíru. Součástí pozorování bylo pořízení více fotografií stejné oblasti oblohy, které měly pomoci identifikovat například planetky. Toho večera zachytily přístroje světlo tří hvězd. Jejich jasnost byla 15 magnitud, takže byly jasně vidět. O necelou hodinu později byla stejná oblast oblohy vyfocena znovu, ale tentokrát tři hvězdy na snímku chyběly – za necelou hodinu zmizely a nikdo netuší kam.
Nepřehlédněte: Xiaomi 14 je doslova za rohem. Nejvýkonnější androidový telefon vypálí konkurenci rybník
Hvězdy zmizely z oblohy a nikdo netuší proč
Víme, že hvězdy jen tak nezmizí. Mohou explodovat nebo zažít krátké období jasnosti, ale nezmizí. A přesto tu je fotografický důkaz. Pokud šlo skutečně o hvězdy, během hodiny musely ztmavnout až o 10 magnitud.
Fyzické zmizení vědci vylučují, protože něco takového není možné – alespoň ne přirozenou cestou. Ani náhlé ztmavnutí příliš nechápou, jelikož není možné, aby hvězdy zničehonic ztratily svůj jas tak rychle.
Jedna z teorií říká, že to nebyly tři hvězdy, ale pouze jedna hvězda, která zjasnila právě v momentě, kdy mezi ní a Zemí přecházela černá díra s hvězdnou hmotností (má obvykle hmotnost od 5 do několika desítek hmotností Slunce).
Problém je, že taková událost by byla mimořádně vzácná. Teoreticky víme, že gravitační síla černých děr může fungovat jako gigantická vesmírná čočka, která zakřivuje světlo a v ojedinělých případech může objekty násobit. Vědci však nejsou přesvědčeni o tom, že to byl tento konkrétní příklad.
Šlo o anomálii z testů jaderných zbraní?
Další teorie říká, že to vůbec nebyly hvězdy. Tyto tři jasné body byly od sebe vzdáleny do 10 úhlových sekund, takže pokud to byly skutečně tři fyzické objekty, pak něco jejich zjasnění muselo aktivovat. Vzhledem k časovému rozpětí mezi oběma pozorováními (asi 50 minut) by rychlost světla vyžadovala, aby od sebe nebyly vzdáleny více než 6 AU (astronomických jednotek).
„Možná to byly objekty z Oortova oblaku, rozsáhlého útvaru plného ledových hornin vzdáleného miliardy kilometrů od Země, kde nějaká událost způsobila jejich zjasnění přibližně ve stejnou dobu,“ píše server Universe Today.
Co způsobilo nárůst jasnosti stále zůstává záhadnou, ale proč už se objekty později nepodařilo najít astrofyzici možná tuší – zřejmě rychle změnily polohu vůči Zemi; vědci je hledali tam, kde už dávno nebyly a proto je nenašli.
Poslední teorie hovoří o tom je, že to vůbec nebyly kosmické objekty. Observatoř Palomar není příliš daleko od pouští v Novém Mexiku, kde v minulosti probíhaly testy jaderných zbraní. Radioaktivní prach z testů mohl kontaminovat fotografické desky v observatoři a vytvořit na některých snímcích světlé skvrny a na jiných ne. Vzhledem k podobným událostem z 50. let se to zdá docela možné. Ruku do ohně za tuto teorii ale ani po 71 letech nikdo nedá.
Zdroj náhledové fotografie: se souhlasem NASA, zdroj: Universe Today