- Sluneční ničivá bouře v roce 1859 vyřadila telegrafní síť
- Vědci ukázali, jak monstrózní sluneční skvrna vypadala
V roce 1859 zasáhla Zemi silná geomagnetická bouře, že byla polární záře vidět dokonce v Karibiku. Podívaná to mohla být hezká, ale na tehdy nové telegrafní síti způsobila značné škody. Jak Slunce krátce před šílenou Carringtonovou událostí vypadalo? Odpověď na tuto otázku nabízí kreslené náčrty slavného astronoma.
Nepřehlédněte: Chystají supertelefon s parametry notebooku. Bude mít šílených 24 GB RAM!
Extrémní sluneční bouře
Britský astronom Richard Carrington zkoumal 1. září 1859 podivné seskupení tmavých skvrn ve sluneční atmosféře, když ho zaujal jasný záblesk světla. Záblesk, který zářil téměř pět minut, se později zapsal do historie jako první zaznamenaná sluneční erupce.
Carringtonovo jméno se však nakonec stalo synonymem pro silnou geomagnetickou bouři, která po překonání kosmického prostoru brutálně zasáhla Zemi. Po celé planetě se rozlily jasné polární záře, které byly viditelné na místech tak vzdálených zemským pólům, jako jsou Kuba anebo Havajské ostrovy.
Carringtonova událost je dodnes považována za nejintenzivnější sluneční bouři v historii. A byly to právě rozsáhlé tmavé oblasti velikosti planety s nahromaděnou magnetickou energií zvané sluneční skvrny, které napovídaly, že lidstvo čeká něco velmi nepříjemného.
Carrington to nemohl vědět, ale moderní astronomové dobře ví, že velikost a množství slunečních skvrn viditelných v daném okamžiku přímo souvisí s jedenáctiletým cyklem elektromagnetické aktivity Slunce. Když je na Slunci vidět více větších skvrn, hvězda se obvykle blíží k vrcholu svého cyklu, známému také jako sluneční maximum.
S blížícím se maximem se častěji objevují sluneční meteorologické jevy, jako jsou sluneční erupce a výrony koronární hmoty (CME) – materiál uvolněný z hvězdné korony do okolního prostoru, který se řítí vesmírem a po srážce se zemskou atmosférou vyvolává bouře, jako byla Carringtonova událost.
O tom, jak Slunce před Carringtonovou událostí vypadalo, se nemusíme dohadovat. Astronom sám nakreslil diagram slunečních skvrn, které viděl obrácené k Zemi, a později kresby předložil časopisu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. Obrázky ukazují velké seskupení tmavých skvrn o souhrnné šířce planety Jupiter; reanalýza náčrtů publikovaná v roce 2019 odhadla, že skvrny pokrývaly 9 až 14 % šířky slunečního disku.
Podle serveru Spaceweather.com vědci pozorovali sluneční skvrny zhruba stejné velikosti v listopadu 2003, těsně předtím, než se na Slunci rozhořela nejsilnější erupce v moderní éře; výsledná CME naštěstí nezpůsobila rozsáhlé škody. Pro lepší představu redaktoři webu Spaceweather dosadili Carringtonovy náčrty slunečních skvrn do satelitního snímku slunečních skvrn z roku 2003, aby obě monstra ukázali vedle sebe.
Aktivita Slunce narůstá
Aktivita slunečních skvrn se na počátku roku 2023 dramaticky zvýšila a jejich počet každý měsíc výrazně překračuje předpovědi vědců NASA, ačkoli nic tak velkého, jako Carringtonovy sluneční skvrny, zatím pozorováno nebylo. Přesto hojnost slunečních skvrn naznačuje, že příští sluneční maximum přijde dříve a bude silnější, než NASA předpovídala. Zda s sebou nadcházející maximum přinese bouři na úrovni Carringtonova maxima, tak to je otázka za milion.
Zdroj náhledové fotografie: ipicgr / Pixabay, zdroj: Live Science, Spaceweather