- Říká se, že krása je pomíjivá
- Vědci upozorňují, že to platí také o planetách
Jsou to největší a nejjasnější prstence v naší Sluneční soustavě. Táhnou se přes 280 000 kilometrů od planety a jsou tak široké, že by se do nich vešlo šest Zemí za sebou. Ale Saturn takhle nebude vypadat navždy. Jeho prstence totiž mizí.
Nepřehlédněte: Muž dal umělé inteligenci 100 dolarů, aby mu rozběhla podnikání. Za týden díky ChatGPT-4 pohádkově zbohatl
Saturn ztrácí své prstence
Už je tomu tak, Saturn ztrácí své prstence! A to rychle! Dokonce mnohem rychleji, než si vědci původně mysleli. Právě teď dopadá na Saturn 10 000 kilogramů „prachového deště“ za sekundu. Dost rychle na to, aby se za půl hodiny naplnil bazén olympijských rozměrů.
Tento déšť jsou ve skutečnosti rozpadlé zbytky Saturnových prstenců, které se skládají převážně z kusů ledu a hornin. Některé prstence jsou vystaveny UV záření ze Slunce a jiné jsou bombardovány drobnými meteoroidy. „Při těchto srážkách se ledové částice vypařují a vytvářejí nabité molekuly vody, které interagují se Saturnovým magnetickým polem; nakonec padají směrem k planetě, kde shoří v atmosféře,“ píše server News Science and Nature.
O prstencovém dešti víme již od 80. let dvacátého století, kdy mise NASA Voyager poprvé zaznamenala záhadné tmavé pruhy, které se ukázaly být prstencovým deštěm zachyceným v magnetickém poli Saturnu. Tehdy vědci odhadovali, že prstence zcela zmizí za 300 milionů let.
Pozorování ze sondy NASA Cassini, která před několika lety shořela v atmosféře Saturnu, však přinesla mnohem temnější prognózu.
Kdy prstence vznikly?
Družice zjistila, že prstence ubývají rychleji, než se předpokládalo. Díky novějším pozorováním vědci spočítali, že jim zbývá už jen 100 milionů let života. Zatímco Saturn se zformoval přibližně před 4,5 miliardami let, studie naznačují, že prstence jsou staré maximálně 100 až 200 milionů let.
Když se nad tím zamyslíme, máme docela štěstí, že žijeme v době, kdy tyto nádherné prstence můžeme pozorovat. Vlastně máme obrovské štěstí, protože jejich studium přivedlo lidstvo k dalším fantastickým objevům.
Například když sonda Cassini zkoumala Saturnův měsíc Enceladus, odhalila stopu ledu a plynu vedoucí zpět k Saturnovu prstenci E, ve kterém se nacházela celá řada dalších objektů. A díky podrobnějšímu studiu prstence E vědci zjistili proč. Ukázalo se, že z nitra Enceladu neustále tryskají částečky ledu, plyn a prach.
Část z toho končí ve vesmíru a část v prstenci E, zatímco zbytek dopadá zpět na povrch měsíce a vytváří jeho oslnivě ledový povrch. Co způsobuje a ovlivňuje tyto výtrysky, je však pro vědce stále záhadou.
Zdroj náhledové fotografie: flflflflfl / Pixabay, zdroj: News Science and Nature