Z toho vám spadne čelist! 10 dechberoucích fotografií z teleskopu Jamese Webba

• Teleskop Jamese Webba je dalekohled budoucnosti
• Dokáže nahlédnout do nejhlubší historie vesmíru

Nejmodernější vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) se v červenci letošního roku podělil se světem o svůj první snímek, na němž je zachyceno světlo z doby ne dlouho po velkém třesku. Od té chvíle přístroj zachycuje tajemství a krásu vesmíru na jednom oslnivém snímku za druhým a uchvacuje zvědavé pozemšťany. Přinášíme deset nejlepších pozorování!

---

Nepřehlédněte: Pokud mě rozzlobíte, vyrobím vlastní iPhone, hrozí Applu americký miliardář Elon Musk

---

Pilíře stvoření

Takzvané Pilíře stvoření vědce od nepaměti přitahují. Tato hustá oblast plynu a prachu je od Země vzdálená asi 6 500 světelných let a skrývá obrovské bohatství nových hvězd. Pokud je vám obrázek povědomý, zrak vás nešálí. Jedná se totiž o stejný objekt, který už v roce 1995 vyfotil Hubbleův teleskop. Také u jeho záběru lidem padaly oči z důlků, ovšem nejmodernější teleskop historie posouvá zobrazovací možnosti na zcela novou úroveň.

Galaxie Phantom

Na obrázku Fantomové galaxie (M74) z Webbova teleskopu vidíme především oblaka plynu a prachu, která se soustřeďují podél jejích ramen. Oblast je od Země vzdálená 35 milionů světelných let a nachází se v souhvězdí Ryb. Podle vědců je stará něco málo přes 13 miliard let a stejně jako naše Mléčná dráha patří Fantomová galaxie mezi takzvané spirální galaxie.

Mlhovina Carina, hvězdná porodnice

Mlhovina Carina, známá též jako mlhovina Eta Carinae či mlhovina Klíčová dírka, je oblast s množstvím nově vznikajících hvězd. A toto je zřejmě jedna z nejkrásnějších fotografií získaných z dat Webbova dalekohledu. Nepřipomíná vám snímek vesmírnou pohádku?

Stephanův kvintet

Stephanův kvintet, skupina pěti těsně spojených galaxií nacházejících se ve vzdálenosti 290 milionů světelných let v souhvězdí Pegase, je tím, co se stane, když je jedna část vesmíru příliš „přeplněná“. Čtyři z těchto těsně spojených galaxií neustále obíhají jedna kolem druhé v nebezpečném tanci blízkých srážek a pomalu deformují a roztahují hvězdy mezi sebou.

Prstencová mlhovina v souhvězdí Lyra

Prstencová mlhovina (také Messier 57, M57 nebo NGC 6720), nazývaná také „osmičková mlhovina“ pro svůj tvar osmičky, je gargantuovské mračno plynu a prachu vyvržené umírající hvězdou ve vzdálenosti asi 2 500 světelných let. JWST snímal tento hvězdný hřbitov dvěma kamerami, které odhalily další detaily plynných struktur mlhoviny na levém snímku a tajnou druhou hvězdu skrývající se uprostřed pravého snímku.

Kolo od vozu

NASA se domnívá, že se původně jednalo o spirální galaxii, podobnou naší Mléčné dráze, ale po kolizi s jinou galaxií změnila tvar i svou strukturu. Cartwheel od té doby vypadá jako kolo od vozu (odtud ostatně pochází název).

Na fotografii je zřetelně vidět jeden zářivý vnitřní kruh a druhý vnější, který je větší a barevný a tvoří se v něm velké množství hvězd. Galaxii pozoroval před lety již Hubbleův teleskop, infračervené záběry Webbova dalekohledu však odhalily nové detaily.

Takový Neptun jste ještě neviděli

Webbův vesmírný dalekohled se tentokrát nedíval na vzdálené galaxie, ale zaměřil svou pozornost na Sluneční soustavu. A pořídil svůj první snímek planety Neptun – jedná se o nejjasnější pohled na prstence tohoto plynného obra za posledních více než třicet let.

Mlhovina v Orionu

Na fotografii je zachycená „hvězdná školka“, která se nachází v souhvězdí Orion 1350 světelných let od Země, v podobném prostředí, v jakém se před více než 4,5 miliardy let zrodila naše vlastní sluneční soustava.

Úchvatné mlhoviny jsou zakryté velkým množstvím prachu, který funguje jako jakýsi závoj, za nímž se skrývají samotné hvězdy. Tento prach znemožňoval jejich pozorování dalekohledy ve viditelném světle, ale JWST pracuje především v infračerveném spektru a prachem proniká, což vědcům umožnilo za závoj nahlédnout.

Žhnoucí přesýpací hodiny

Webb pohlédl hluboko do vesmíru a pořídil snímek, který vyvolává úžas nejen u odborníků. Zachycuje totiž gigantické éterické přesýpací hodiny s oranžovým a modrým prachem. Dechberoucí mračna vznikají v důsledku srážek materiálu vyvrženého z hvězdy s okolní hmotou.

Podle vědců se nejhustší prach nachází v oranžových oblastech, zatímco nejřidší víří v místech s modrou barvou. Úchvatná barevná oblaka jsou viditelná pouze v infračerveném světle a předtím, než je zachytila Webbova kamera pro blízkou infračervenou oblast (NIRCam), nebyla vědci nikdy spatřena.

Fantastický Einsteinův prstenec

Webb zachytil téměř dokonalý Einsteinův prstenec vzdálený od Země 12 miliard světelných let. A my můžeme opět jen zírat s otevřenými ústy. Snímek přitom vznikl jen „čirou náhodou“, protože na jediném místě se sešlo hned několik objektů v různé vzdálenosti od Země a JWST mohl využít takzvané gravitační čočkování.

Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: LiveScience