3D tisk versus umělá inteligence: Která technologie je pro cesty do vesmíru důležitější?

• Pokud se vydáme do vesmíru, budeme potřebovat pokročilé technologie.
• 3D tisk je dost možná kriticky nutný pro daleké cesty – všechny náhradní díly si s sebou vézt nemůžeme.
• Už francouzský učenec 19. století, Camille Flammarion, navrhl formu cestování čistým přenosem, což byla myšlenka kdysi šílená – ale dnes se pomalu dostává do bodu, kdy bude realizovatelná.

Vesmír je velice nehostinné místo, ve kterém se může stát ledacos. Nedávný „úspěšný neúspěch“ při startu Starshipu Elona Muska ukázal, že létání do vesmíru je stále rizikové, žádný start není úplná rutina. Pokud se ale dostaneme ještě dále, objeví se další problém – a to selhávání komponent za letu či pobytu na cizích světech.

Nepřehlédněte: Má zákaz spalovacích motorů smysl? Pro Evropu je to extrémní risk, ostatní nás možná převálcují

Klasický přístup, který v kosmonautice platil celá léta, je založen na redundanci, neboli znásobení kritických systémů tak, aby byly dvojnásobné a nebo trojnásobné, což řeší problém při jejich nečekaném selhání.

Jak se ale ukázalo u letu Apolla 13, ani taková redundance nemusí být dostačující, protože všechno se prostě zdvojnásobit nedá. Katastrofická exploze servisního modulu donutila NASA, aby hledala velmi netradiční metody, jak kosmonauty zachránit: Od využití motoru přistávacího modulu LEM pro návrat k Zemi, až po improvizovanou adaptaci filtrů CO₂, které umožnily kosmonautům dýchat.

Návrat Apolla 13 byl velice na hraně a můžeme říci, že to bylo nejen nesmírné štěstí uprostřed katastrofy, ale také neutuchající snaha pozemního personálu, který neustále hledal možná řešení.

Vyrob si ten díl

Dnes jsme víceméně přesvědčeni o tom, že se dlouhodobé lety do vesmíru neobejdou bez pokročilých 3D tiskáren, které dovolí vytváření náhradních dílů, ale i třeba zcela nových součástek. Zatímco na orbitě Země je možné improvizovat, protože „domov je nedaleko“ a technicky vzato je možné například stanici dočasně evakuovat, u cest ke vzdálenějším objektům je kriticky nutné mít možnost vyrobit si náhradní díly přímo na místě.

Existují různé typy náhradních dílů – a některé z nich se vyrobit prostě nedají, ať už jde o materiály, které se spotřebovávají, jako je palivo a nebo kyslík, rovněž tak nelze vyrobit technicky náročné komponenty, jako jsou počítačové čipy. To ale v zásadě problém být nemusí, protože malé díly lze s sebou vézt – a mnoho jiných dílů vyrobit lze.

3D tisk demonstroval, že je schopen vytvářet nejen „zajímavé drobnosti“, ale i plně použitelné komponenty a díly, které jsou zcela funkční. Od držáků přes kryty a náhradu rozlomených dílů – tam všude je 3D tisk zcela zásadní. S velkými tiskárnami se experimentuje i v oblasti stavění budov, které je možné doslova tisknout na místě – a protože je tisk precizní, je možné tisknout i pokročilé tvary, které mohou mít neobvyklé vlastnosti, například poskytnou struktuře pevnost, zatímco masu, která ji bude chránit před nepohodami vesmírného počasí, bude možné například doplnit zásypem z regiolitu. Tím bude možné stavět nejen funkčně, ale také efektivně.

Gigantická výhoda tisku spočívá v tom, že je možné mít nejen obrovské knihovny dílů, ale je také možné odesílat i nové vzory přes dálkové spoje. Tím je možné vylepšovat schopnosti už probíhajících misí o nové komponenty, které fungují lépe, jak se to například podařilo NASA v roce 2006, když nechala evoluční algoritmy vyvinout kompaktní ale vysoce efektivní anténu ST5 Evolved Antenna. Schopnost vyvinout na Zemi naprosto nové komponenty a odvysílat je na vzdálené základny, kde si je vytisknou, je naprosto fascinující.

Beam me up, Camille

Ve StarTreku se používá technologie teleportování, tedy doslova odvysílání lidí na povrch planet a nebo naopak na palubu kosmických lodí. Překvapivě tato myšlenka není vůbec nová, přišel s ní už v 19. století francouzský astronom Camille Flammarion. Ten v podstatě tvrdil, že duše mohou cestovat mezi kosmickými tělesy – a protože mu mezihvězdný let přišel složitý až nemožný, vyslovil tezi, že jednou budeme mezi hvězdami cestovat právě takto.

Ta idea není zcela nereálná, v podstatě předpokládá, že budeme mít nějakou formu 3D biologického tisku, nějaký přijímač, který poletí na cílové těleso – a posádka se tam odvysílá později. Přijímací zařízení ji v cíli cesty sestaví, buď tak, jak si to představuje teleportace, tedy částici po částici – a nebo biologicky, tedy přijímací zařízení vyrobí nebo vypěstuje tělo a provede se do něj nahrání mysli. To je sice zatím velmi sci-fi, ale není to zcela vyloučené, respektive nevíme o ničem, co by takovou ideu vylučovalo. Tato forma cestování by nám dovolovala cestovat rychlostí světla, protože by se přenášela pouze informace.

Nevíme jak to udělat, ale s pomocí umělé inteligence by se nám to mohlo podařit – a pro organismy v transhumanistické podobě by to bylo možná i jednodušší než cestovat fyzicky. Pokud by se podoba osobnosti dala oddělit a odvysílat, odpadlo by zdlouhavé cestování a vlastně i katastrofy, protože pokud by přenos nedopadl dobře, dal by se prostě zopakovat.

Místo riskantních cest, kde by lidé hazardovali se svými životy, by expanzi lidstva mohla zajistit flotila automatických zařízení, u kterých by vlastně ani nezáleželo na tom, jestli se jim cestou nic nestane. Po přistání by vybudovala přijímače a vyrobila by si flotilu strojů, které by začaly s kolonizací, zatímco osobnosti cestovatelů by se k nim vysílaly na dálku a stroje by je pak oživily.

Tato idea má tu výhodu, že nabízí i možnost sebereplikace, kdy kolonizační flotila může za vhodných podmínek budovat sama sebe. Do jisté míry by se tak stala umělou biologickou entitou, která by sama cestovala mezi hvězdami, hledala by vhodné světy a vytvářela by tam další a další nové základny. Samozřejmě, při kolonizaci by se stále stávaly další nehody a katastrofy, ale v celkovém součtu by to vlastně nic neznamenalo, protože by se pokus prostě zopakoval, případně by se kolonizace prováděla rovnou celou flotilou s velkým množstvím lodí.

Myšlenky francouzského astronoma Camille Flammariona, kdysi považované za zcela výstřední, by se tak díky moderním technologiím mohly nakonec stát nejenže možné, ale dost možná i velmi efektivní pro budoucí kolonizaci vesmíru.

Další články autora:

• Umělou inteligenci si musíme ochočit jako naši předci vlky, jinak dojde ke konfliktu, říká expert
• Jak zapojit AI do našich životů a nezbláznit se z toho? Velký populační betatest už probíhá, říká expert
• AI války: Začíná hon za obecnou umělou inteligencí. Kdo bude tahat za delší konec provazu?
• Máme se bát vzestupu umělé inteligence? Vůbec ne, lidstvo pozvedne na vyšší úroveň, říká expert
• Umělá inteligence není nepřítel, je to náš potomek. Posune nás na úroveň bohů, říká expert
• Umělou inteligenci obrátíme proti sobě. V budoucnu nám zůstane jen naše člověčenství, říká expert
• Umělá inteligence versus Google: Budeme muset kvůli AI předělat většinu internetu?
• Revoluční GPT-4: Umělá inteligence zařadila čtvrtý převodový stupeň. Může se vymknout kontrole?
• Věčná válka iOS a Androidu nikdy neskončí. A to je vlastně dobře, profitujeme z toho všichni!
• Jak moc jsme dnes augmentovaní? Člověka pomalu nahrazuje nový lidský druh Homo kyborgis
• Česko se vydá k Měsíci! Proč je cesta tanečníka Yemiho o naději, kterou nám nedají ani politici, ani armáda?
• Otevřené WikiLeaks nám ukazují pravou podstatu světa. Z pekelné knihy hříchů se mnohým zatočí hlava
• Dobrý sluha, ale zlý pán? Na umělé inteligenci v chytrých telefonech jsme čím dál víc závislí
• Bez perexů a bez dezinformací: Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, ukazuje novela mediálního zákona

Zdroj náhledové fotografie: AlemCoksa / Pixabay, zdroj: vlastní (viz autor článku).